Surfařský záchranný klub je mezi malými Australany populární.
Foto: Zuzana Lešková
O lavičkách podél moře, které mají svá jména, o zpívajících lampách nebo o růžových dveřích se žlutou klikou. O nevšedních věcech, jež zažívá v Austrálii, píše na těchto stránkách Zuzana Lešková. V Melbourne vede výzkumný projekt na univerzitě, učí se surfovat a plánuje, že brzy celou zemi objede v karavanu.

Stejně jako se děti v Česku zapisují do skauta, kroužků keramiky, flétny či karate, i australské děti si mohou vybrat z nejrůznějších aktivit, jak trávit volný čas. Zvlášť populární, ne-li povinný, je tzv. surfařský záchranný klub.

Děti nejrůznějšího věku se v neděli ráno potkají na pláži, navlečou se do plavek v národních barvách a pod vedením instruktora zalehnou k surfařským prknům speciálně upraveným pro pomoc tonoucím se plavcům (či neplavcům).

Po svižné rozcvičce se potom malí plavčíci bez odmlouvání vrhnou do vln zpěněného oceánu, před jehož mrazivou teplotou děti jen stěží ochrání skutečnost, že jim hlavu chrání plavecká čepice s obrázkem delfína či kosatky. Zpoza záchranných prken pak z vody vykukují promodralé obličeje – jejich pyšného výrazu si však přitom nejde nevšimnout.

Často nejlepší způsob, jak se zachránit, je pomoci druhému.