Polský satanista a hudební hvězda Nergal bojuje se státem a církví i za naši svobodu. Podpořme ho

„Behemoth je momentálně asi nejúspěšnější extrémně metalovou kapelou minimálně v Evropě,“ konstatuje Tomáš Fiala, pořadatel festivalu Brutal Assault, který se koná v josefovské vojenské pevnosti a na němž Behemoth, hrající hudbu na pomezí black a death metalu, několikrát vystoupili.

V Polsku je Nergal celebritou, zasedal v porotě úvodní série tamní obdoby pěvecké televizní soutěže Superstar. Polští biskupové proti tomu tehdy sepsali protest. Že prý to „nepřispívá k budování smíru uvnitř společnosti“. Jako kdyby biskupové byli nějací nezpochybnitelní arbitři toho, co ke společenskému smíru přispívá. Diváci si ale z jejich stanoviska nic nedělali – zvítězil soutěžící, kterého koučoval právě porotce Nergal.

Proč vůbec Nergal zveřejňuje věci, jako je zmíněný obraz Panny Marie pošlapaný botou? Proč jsou klipy a texty Behemoth plné boje s křesťanstvím? „Provokace může být dobrá, aby lidi přiměla přemýšlet,“ říká Nergal. Nikomu neupírá právo věřit v Boha, ale vadí mu, jak velký vliv polská církev na veřejný život stále má. Ve skutečně dramatické formě se to projevilo v potratovém zákonodárství – nově je v Polsku možné provést potrat jen ze dvou důvodů. A to v případě vážného ohrožení zdraví matky nebo tehdy, když bylo početí výsledkem znásilnění nebo incestu. Všechny ostatní plody budou muset jejich matky donosit a porodit. A to třeba i tehdy, když je zřejmé, že takto narozené děti zemřou krátce po porodu. Polskou církev evidentně vůbec nezajímá, jak katastrofálně musí na psychiku ženy dopadat vědomí, že měsíce nosí dítě odsouzené k smrti. A jak se asi musí cítit, když ho po porodu vidí umírat.

„Jsem přesvědčen, že ve zdravé demokratické společnosti by měla být církev oddělena od státu. Často dávám za příklad Česko jakožto sekulární společnost, která vymezila církvi takové místo, které jí náleží. Přál bych si, aby tomu tak bylo i v Polsku,“ říká Nergal.

Svou billboardovou kampaň v ulicích Varšavy Nergal zaplatil z darů, které mu na jím založenou stránku Ordo Blasfemia posílají příznivci. Nergal, a sním třeba také zmíněná Agnieszka Hollandová, touto kampaní žádá zrušení článku 196 polského trestního zákoníku. Přezdívá se mu zákon proti rouhání a umožňuje odsoudit až na dva roky do vězení každého, kdo by se dopustil urážení náboženských citů jiných občanů. Opatření proti rouhání mají i některé jiné země v Evropě, pouze v Polsku je ale za takové „přečiny“ někdo pravidelně stíhán. Jen loni šlo o skoro 30 lidí. Například o tři ženy, které na plakátu nakreslily Panně Marii kolem hlavy místo svatozáře duhu, tedy symbol gayů a leseb. Protestovaly tak proti tomu, že církev o homosexuálech mluví jako o hříšnících. Soud je, na rozdíl od Nergala, osvobodil.

„Polský zákon o urážení náboženského cítění je v rozporu s mezinárodními standardy svobody projevu,“ konstatuje americká nevládní organizace Freedom House, která monitoruje stav demokracie ve světě. A připomíná, že samotná polská ústava, stejně jako mezinárodní smlouvy, které země podepsala, svobodu projevu zaručuje. Počet žalob kvůli údajné urážce náboženského cítění ale v Polsku roste od doby, kdy se tam dostala k moci ultrakonzervativní strana Právo a spravedlnost. „Chceme změnit Evropu, sním o tom, že ji opět pokřesťanštíme,“ svěřil se se svými ambicemi premiér Mateusz Morawiecki.

To ovšem Nergala, stejně jako další svobodně smýšlející lidi, kteří si nemyslí, že by stát měl protlačovat jednu konkrétní ideologii či doktrínu, popuzuje. A protestuje proti tomu tak, jak nejlépe umí – tedy svou hudební tvorbou.

Proč v ní tak často používá satanistické motivy? „Označil bych se za satanistu. Satan je pro mě už 30 let velkou inspirací,“ říká Nergal. Neznamená to ovšem, že pojídá děti, které před tím rituálně zavraždil. Satanismus slouží jakožto vyjádření toho, že se člověk nenechá omezovat různými církevními zákazy a příkazy, ale žije svůj život zcela svobodně, podle hesla „Nečiň jinému to, co nechceš, aby bylo činěno tobě“. „Texty našich písní jsou o tom, že by lidé měli mít kontrolu nad svými životy a měli by se rozhodovat sami za sebe,“ vysvětluje polský hudebník.

Církev podle něj vyžaduje, aby v sobě člověk potlačil veškeré temné stránky. Ty by samozřejmě nikdy neměly vyhřeznout až do podoby, kdy někdo začne páchat zločiny, ale stejně tak podle Nergala není důvod zamlčovat, že lidé mají své slabosti či tužby, které nejsou vždy slučitelné s obecně přijímanou morálkou. „Jak píše Bulgakov v románu Mistr a Markétka, každý strom vrhá stín. Je to překrásná metafora vyjadřující to, že bychom měli akceptovat a být schopni se vyrovnat s našimi světlými i stinnými stránkami. Oboje je součástí naší přirozenosti,“ vysvětluje Nergal. Knihy jsou pro něj při psaní jeho písní důležitou inspirací. V rozhovoru s HN nezmiňuje jen Michaila Bulgakova, ale například také Milana Kunderu.

Hudba Behemoth, kteří, dá-li covid, vystoupí v říjnu v pražské Tipsport aréně, je širšímu publiku na první poslech ne zcela přístupná. Přesto s ní ale dosáhli mimořádného komerčního úspěchu. Polští církevní preláti a různé militantní katolické organizace by udělali lépe, kdyby přemýšleli jako Petr Boháč, farář kostela ve východočeském Josefově, kde se koná zmíněný festival Brutal Assault. Boháč má z oken výhled na 20 tisíc fanoušků death, black či doom metalu nebo deathcoru, kteří do Josefova každý rok jezdí. „V žádném případě mě to nepobuřuje. Že existuje i takto zaměřená hudba, je součástí plurality, která do společnosti patří,“ řekl Boháč HN před dvěma lety. A výslovně zmínil, že zná Nergala a Behemoth. Kdyby se takto na celou věc dívali i další církevní představitelé, hned by na světě bylo o trochu líp.

Nechte mě dělat umění