Pivo není jen světlý ležák, lidé žádají speciály. Plzeňský Prazdroj proto zřídil malý pivovar Proud

„Chtěli jsme vařit další styly, ale nebylo kde,“ vysvětluje Michal Škoda, další ze zakladatelů pivovaru. K pivovarnictví se dostal oklikou: „Já jsem taky chodil na gympl, ale studovat jsem šel na Vysokou školu ekonomickou. Bavil mě marketing. O prázdninách jsem hledal brigádu a narazil na možnost v Prazdroji.“ Do plzeňského podniku později nastoupil a staral se o interní a externí komunikaci. Pivo ho však zaujalo nejen z pohledu marketingu, ale i z hlediska výroby. „Abych se dozvěděl víc, udělal jsem si semestrální kurz na VŠCHT. A také jsem si začal vařit pivo doma,“ popisuje svou profesní cestu Škoda.

Musíme si na sebe vydělat sami

S Lenkou Strakovou se Michal Škoda potkal právě při Volbě sládků: „Lenka vytvářela recepty a já se staral o prodeje a distribuci.“ Na čas pak odjel do Rumunska, kde měl na starosti export Pilsneru Urquell. „A pak ses vrátil,“ směje se Straková. „Když se začalo mluvit o vzniku nového pivovaru, tak mě to velmi zajímalo,“ přikyvuje Škoda. Společně se pak přihlásili do výběrového řízení na provozování pivovaru, který dostal jméno Proud. A uspěli. „Zvítězili i nad uchazeči zvně pivovaru,“ upozorňuje tiskový mluvčí Plzeňského Prazdroje Zdeněk Kovář. „Mají zkušenost přímo z Prazdroje a také s vařením piva – oba jsou navíc domovařiči –, mají ale i jasnou vizi, jak vést a profilovat nový minipivovar, jaké experimenty chtějí zkoušet a co nového má pivovar přinést tuzemským milovníkům piva. Piva z jejich produkce ukazují, že jejich spolupráce funguje.“

Pravomoce si rozdělili stejně jako v dobách Volby sládků: Lenka Straková se postará o recepty a výrobu, Michal Škoda o obchod a marketing. K dispozici dostali budovu bývalé elektrárny, která až do devadesátých let minulého století dodávala proud pro celý Plzeňský Prazdroj. Koncem loňského roku zde nainstalovali nové technologie z Pacovských strojíren a začali vařit. Rekonstrukce budovy ovšem zdaleka není u konce. „Tady bude restaurace a vzadu salonek na pořádání nějakých podnikových akcí,“ ukazuje Michal Škoda v rozlehlé a momentálně zcela prázdné hale někdejší elektrárny. Podle plánů by venku měla vzniknout zahradní restaurace. „Do našeho areálu bude zvláštní vstup od řeky a chystáme i nějaké pódium, aby tu mohly probíhat koncerty.“

Celkovou výši investice Plzeňský Prazdroj nikdy nezveřejnil, na počátku loňského prosince mediální zástupkyně Iveta Brixí řekla ČTK, že se pohybovala ve výši desítek milionů korun. Podle Prazdroje ale bude Proud maximálně nezávislý na mateřském koncernu. „Dostali jsme nějaký balík peněz, abychom zrekonstruovali budovu, nakoupili a nainstalovali technologie a na pozdější otevření areálu pro veřejnost. My jsme zodpovědní za to, že se ten projekt do budoucna sám zaplatí. Není to tak, že by Prazdroj jen sypal peníze a kromě skvělých piv a hezké komunikace za to nic nechtěl. Máme samostatný rozpočet, musíme si na sebe vydělat,“ vysvětluje Škoda postavení Proudu v rámci Plzeňského Prazdroje.

Proud jenom sdílí některé koncernové služby, například účetní nebo, částečně, dopravu. „Máme v Praze a Plzni vlastní chlazené sklady, v každém máme kolegu s naší dodávkou, který potom piva rozváží do obchodů a restaurací. Ale do skladů se dostanou kamiony Prazdroje. Stejně tam jedou, takže nám vezmou pár palet našeho piva,“ vysvětluje Škoda. „Je to symbióza. Do věcí, které se týkají samotných konzumentů, nám nemluví a snad ani nebudou,“ věří Lenka Straková.

Proud ovšem necílí na typické zákazníky Prazdroje a nechce ani do restaurací vlastněných mateřskou společností. Program Volba sládků po Škodovi a Strakové převzali noví lidé. „Poběží to normálně dál, my jsme nikdy neměli ambici tenhle program převzít,“ vysvětluje Škoda. „Ono by to ani nebylo možné, pivo z Volby sládků odebírá 1500 hospod, to bychom mohli vařit nonstop a stejně bychom do každé hospody mohli poslat tak jeden sud,“ upřesňuje Straková. Podle ní se Proud bude chovat jako normální minipivovar, který bude prodávat přes pivotéky a ochutnávkové pivnice. Zatím je kvůli pandemii jedním z jeho největších odběratelů on-line obchod Rohlík.cz.

O něco více než mini

Podle Michala Škody představuje Proud pro mateřský koncern také nástroj, s jehož pomocí se může účastnit „pivní revoluce“, kterou řemeslné pivovary po celém světě vyvolaly: „Prazdroj si uvědomuje, že segment minipivovarů a ne úplně běžné pivní styly přinášejí oživení pro celou kategorii piva. Třeba vinaři jsou mnohem dál v té rozmanitosti, ale hlavně mladší lidé hledají nové chuti, cestují a chápou, že pivo není jen světlý ležák, jakkoliv ho u nás v Česku všichni milují. Že si nemusíte dát osm škopků v hospodě, ale že je možné si koupit hezkou sedmičku a nalít si to pivo třeba do sklenice na stopce. Podle mě proto Prazdroj chce být u toho, nezaostat a pomáhat rozvoji tohoto segmentu,“ myslí si Michal Škoda. „Je tu spousta skvělých minipivovarů – a my s Proudem chceme být jedním z nich.“

V Proudu také experimentují s dozráváním piva ve dřevěných sudech. Nakoupili sudy od bílého a červeného vína, stejně jako od whisky. Plzeňští bednáři jim vyrobili i sudy zcela nové.

Foto: HN – Libor Fojtík

Loňské oznámení, že největší český pivovarnický koncern vstoupí na trh řemeslných piv, vyvolalo mezi minipivovarníky obavy z toho, že díky své síle začne Prazdroj válcovat konkurenci. „Pivní revoluce“, jejíž americké počátky sahají do sedmdesátých let minulého století, ostatně byla nesena étosem vzpoury proti pivovarnickým gigantům, které vařily lehké ležáky bez jakékoliv osobitosti. A označení „řemeslný pivovar“ ve Spojených státech dodnes nesmí používat žádný podnik, který je více než z poloviny vlastněn jinou, větší pivovarnickou společností.

„Já tento krok Prazdroje vítám, protože je to vlastně potvrzení, že pestrost, kterou přinášejí řemeslné pivovary, je potřeba,“ je přesvědčen prezident Českomoravského svazu minipivovarů Jan Šuráň. Podle něj ale Proud ani klasickým minipivovarem není. Už proto, že plánovaný výstav kolem 20 tisíců hektolitrů ročně tuto kategorii přesahuje – členové svazu minipivovarů mohou mít podle stanov výstav maximálně poloviční. „Oni z marketingových důvodů samozřejmě chtějí vypadat jako minipivovar, ale ten velký Prazdroj za nimi bude vždycky vidět,“ říká Šuráň. Finanční síla mateřské firmy je podle něj znát – Proud má větší rozpočty na vše, co dělá. „Ale já to kvituji, protože mají zdroje na to, aby vařili dobré pivo, a to pomůže i ostatním – spotřebitelé se pak budou dívat i po produkci jiných řemeslných pivovarů,“ říká smířlivě šéf svazu minipivovarů.

Smíšené reakce vnímá i Lenka Straková. „Mezi kolegy sládky cítíme spíš podporu. Také se všichni známe, spousta z nich jsou mí spolužáci a kamarádi. Cítím, že nám spíš drží palce. Kritické hlasy jsou slyšet od některých konzumentů, kteří hlavně na sociálních sítích píší, že když patříme Prazdroji, tak nás pít nebudou,“ krčí rameny sládková Proudu. V pivovarnické komunitě je ale duo Straková–Škoda oblíbené, o čemž svědčí i reakce některých konkurentů z řad minipivovarů, které HN oslovily s otázkou, jestli se nebojí síly Proudu. Nechtěli být citováni, právě kvůli dobrým osobním vztahům.

„My můžeme jenom říct: ochutnejte, a když vám to zachutná, tak to pijte, když nezachutná, tak to nepijte. My se neurazíme. Chceme vařit dobré pivo a zkoušet nové věci. Čím více lidí přesvědčíme, tím více budeme moct zkoušet. Protože budeme mít slušný odbyt,“ nezapře v sobě Škoda obchodníka. „Naše svědomí je čisté, my víme, jak to děláme, v kolika lidech, co za tím stojí práce. Pokud nám to někdo nevěří, co s tím nadělám. Jedině ať se přijde podívat,“ uzavírá debatu na toto téma Lenka Straková.

Zařízení pro nový plzeňský pivovar Proud vyrobili na zakázku v Pacovských strojírnách. Výstav by se měl pohybovat kolem 20 tisíců hektolitrů ročně.

Foto: HN – Libor Fojtík

Zatím si v Proudu vybrali pět základních piv, která budou doplňovat sezonními speciály. „Máme klasický ležák jedenáctku, protože i u ostatních minipivovarů tvoří ležáky třeba 40 procent výstavu. Pokud chcete být skutečně samostatný a obsadit všechny pípy, tak ležák mít musíte, jinak tam bude pivo jiného výrobce. Pak máme lehkou desítku, ale svrchně kvašenou, abychom neměli dva podobné ležáky. Pak tam máme třináctku, polotmavou IPA, hodně chmelenou, která je chuťově do jehličí a trošku štiplavějších tónů. A tuhle barevnou řadu uzavírá tmavý stout,“ vypočítává Lenka Straková.

Do základní pětice se vešla ještě nealkoholická hazy IPA, nazvaná Proovan. „To měla být sezonní věc, chtěli jsme si to jenom vyzkoušet, a výsledek nám tak zachutnal, že jsme se rozhodli, že ji chceme mít pořád,“ vypráví sládková Proudu. „Byli jsme loni na jednom festivalu, člověk se musel starat o stánek, tak jsem pila nealko. A zjistila jsem, že jsem jich za ten den vypila osm!“