V Německu doživotí, v Česku třeba i podmínka. Proč je zdejší spravedlnost k pirátům silnic shovívavá?

Ze soudního spisu v kauze smrtelné havárie, která se odehrála jen několik desítek vteřin po tomto telefonátu, není zřejmé, jak policie na výzvu svědka reagovala. Průběh střetu je však zdokumentován velice přesně. Ve 12:40 se oranžový Ford Mustang při předjíždění červeného Mustangu vřítil do pravotočivé zatáčky rychlostí 158 kilometrů v hodině, dostal se při tom do protisměru a tam čelně narazil do protijedoucího Rapidu. Devětačtyřicetiletý řidič tohoto vozu, pohybujícího se ve svém pruhu předpisovou rychlostí 75 km/h, brigádní generál Vojenského zpravodajství Milan Jakubů, byl na místě mrtvý, jeho žena těžce zraněna. Třicetiletý Vojtěch Chaura za volantem Mustangu si odnesl lehčí zranění, jeho jedenáctiletý spolujezdec, syn řidiče červeného Mustangu, jen odřeniny a šok. Řidiči Mustangů později vysvětlovali, že nešlo o nelegální závod, ale o "předvádění" vozů klientům během akce Mustangem na střechu Krkonoš, kterou pořádala pardubická firma Auto In. Viník nehody v ní tehdy pracoval v "oddělení performance".

Vojtěch Chaura, syn rovněž armádního důstojníka a zároveň automobilového závodníka stejného jména a sám účastník mnoha amatérských závodů, po zadržení na policii citoval šampiona formule 1 Bruce McLarena: "Rychlost sama o sobě není nebezpečná." Mladý muž měl na kontě už tři zákazy řízení − například kvůli prosvištění obce stodvacetikilometrovou rychlostí či kvůli ujetí od nehody. Na internetu kolovala videa, v nichž se mimo jiné snažil se svým BMW, v němž v té chvíli seděl jeho dvouletý syn, jezdit po železničních kolejích.

V září 2020 však u soudu vystupoval jako člověk, který svého činu lituje. Advokát rodiny Milana Jakubů Chaurovo chování označil za účelové vzhledem k osmiletému vězení, které řidiči hrozilo, nicméně viník se pozůstalým omluvil a uvedl, že loni v lednu vrátil řidičský průkaz, protože už "nechce a nebude řídit", prodal svůj vůz BMW za půl milionu korun a získané peníze věnoval rodině Jakubů. Jak řekl, "přehodnotil" svůj život, v covidové krizi například pomáhal v královéhradecké nemocnici a chce se starat o svého tříletého syna, jehož má ve výlučné péči.

Z nehody kauza

"Snad soudkyně nepodlehne mediálnímu tlaku udělat z toho exemplární případ. Podobně jezdí stovky lidí," poznamenal ve své pražské kanceláři Chaurův obhájce David Krofta několik týdnů před rozsudkem. Podle něj jeho klient, pro nějž žádal podmínečný trest, "nikoho zabít nechtěl, jel jen rychle a měl silné auto". Trutnovská státní zástupkyně Dagmar Čevelová však pro bezohledného řidiče navrhla nepodmíněný trest, i když v nižší polovině trestní sazby dva až osm let. Pro mírnější výměru argumentovala mimo jiné tím, že obžalovaný vyjádřil svou lítost, zaplatil pozůstalým a pracuje jako dobrovolník. Soud se s žalobkyní v podstatě ztotožnil a soudkyně Veronika Tomanová Chaurovi loni 3. prosince vyměřila tři roky vězení, desetiletý zákaz řízení a uložila mu vyplatit rodině Jakubů další téměř jeden milion dvě stě tisíc korun.

Zástupce poškozené strany Martin Pelikán přitom žádal překvalifikování Chaurova činu na obecné ohrožení, s možnou ztrátou svobody až patnáct let. K této kvalifikaci ovšem české soudy sahají jen výjimečně. Stalo se tak třeba ve čtyři roky starém případě, kdy řidič u Mladé Boleslavi vybržďoval jiná auta. Při nárazu Octavie do jeho BMW zemřel kojenec, jeho matka skončila s přeraženou páteří a pánví. Soud poslal obžalovaného Martina Kostnera na jedenáct let do vězení.

Viník nehody u Vrchlabí Vojtěch Chaura přichází k trutnovskému soudu, kde obdržel tříletý trest.

Foto: ČTK

"Při obecném ohrožení dochází k ohrožení nejméně sedmi osob a my jich napočítali víc než deset," připomíná Pelikán okamžiky před nehodou, kdy řidič Mustangu svou jízdou vystavil nebezpečí posádky vozů, které míjel nebo předjížděl. Soudkyně však argumentovala tím, že z přivolaných svědků pouze dva uvedli, že se cítili Chaurou ohroženi. Účastníci soudního sporu se tak dotkli paradoxu: pokud sám obhájce obžalovaného říká, že podobně jako Chaura jezdí "stovky lidí", musí docházet k obecnému ohrožení na českých silnicích několikrát za den − za trestné takové jednání ale nikdo nepovažuje, a to ani, jak ukázal trutnovský proces, v případě smrtelné nehody.

Podle zmocněnce Pelikána v Chaurově případě také nešlo pouze o nedbalostní trestný čin, za nějž byl odsouzen. "Obviněný (…) jako amatérský závodník velice dobře věděl, jakým způsobem je třeba projet zatáčku vysokou rychlostí, a ze své vlastní vůle zvolil, že pojede extrémně rychle, a musel být srozuměn s následky," prohlásil advokát u soudu. A připomněl také loňský případ z Německa, kde dostal pravomocně doživotní trest účastník nelegálního závodu, který způsobil smrtelnou nehodu. Soudci ho odsoudili za vraždu, protože podle nich musel s tragickým vyústěním své jízdy počítat.

Co si o svém činu myslí viník tragické havárie poté, co byl vynesen verdikt? Dva týdny po rozsudku otevírá dveře v pardubickém bytě s cedulkou Chaurovi žena v černém. Novinářská návštěva přišla nevědomky v nejméně vhodný okamžik: matka Vojtěcha Chaury oděná do smutečních šatů se právě chystá na pohřeb svého mladšího, sedmadvacetiletého syna, jenž zemřel před několika dny. Tragickou shodou okolností pro tuto rodinu to bylo na následky dopravní nehody. BMW, v němž Chaura mladší seděl, v dubnu po smyku narazilo do stromu a mladý muž pak ležel v nemocnici s těžkými zraněními, kterým po osmi měsících podlehl. Detaily havárie jsou však nejasné a rodina o nich nechce mluvit. Paní Chaurová přesto předává kontakt na staršího syna Vojtěcha, který by − pokud bude rozsudek pravomocný − měl nastoupit brzy do vězení. "Když advokát druhé strany mluvil o tom, že v Německu by Vojta mohl dostat doživotí, bylo to hodně zlé," říká žena se zarudlýma očima.

Vojtěch Chaura si pro schůzku vybral setmělé nádvoří pardubického zámku s vánočním stromem, kam přichází se svým tříletým synem. Světlovlasý muž sportovní postavy mluví potichu, ale už ne tak pokorně jako u soudu. Na otázku, jestli v osudný den a při předchozích riskantních jízdách nikdy nepomyslel na to, co by mohl způsobit, odpovídá klidně, že "už byl vyježděný a jezdil na autopilota". Jednou sice k způsobené tragédií řekne: "Mrzí mě to," pak s narážkou na generálskou hodnost oběti ale prohlásí, že při rozhodnutí soudu poslat jej za mříže hrálo podle něj roli, "kdo byl oběť a kdo řidič", a že se proto z "nehody udělala kauza". "To je jako s covidem, pořád se musí něco přilévat, aby fungoval ten byznys, s prominutím, i váš," prohodí muž odsouzený na tři roky. Jak "přehodnotil" svůj život, o čemž se zmiňoval u soudu, rozvádět nechce. Řekne jen, že nyní mu jde pouze o dobro jeho syna. Pokud skutečně skončí za mřížemi, přislíbili jeho rodiče, že se o chlapce budou starat − hochova matka má podle Chaury s dítětem povolený kontakt jen jednou týdně.

Vražda s nohou na plynu

Tragická nehoda, která se odehrála první únorovou noc roku 2016 poblíž berlínského Kurfürstendammu, zásadně změnila nejen životy několika lidí, ale také německou justici. Ta viníky smrtelných havárií celá desetiletí, podobně jako ta česká, soudila za nedbalostní trestné činy. Z úst berlínského soudce však poprvé zazněl nečekaný výrok: Byla to vražda.

Jejím pachatelem byl podle soudu tehdy sedmadvacetiletý Hamdi H., jenž se svým Audi A6 téměř ve 170kilometrové rychlosti narazil v centru Berlína do jeepu 69letého Michaela W. Lékař na penzi byl okamžitě mrtvý. Hamdi H. se účastnil ilegálního závodu, na kilometr a půl dlouhé trase se snažil předjet o tři roky staršího Marvina N., který dupal na plyn v Mercedesu. I ten havaroval, srážce se však vyhnul. Stejně jako Hamdi H. si však od soudce vyslechl zdrcující rozsudek: zbytek svého možná ještě hodně dlouhého života má strávit ve vězení.

Německé piráty silnic Marvina N. (modrá košile) a Hamdiho H. poslal berlínský soud za obdobné počínání za mříže do konce života.

Foto: Profimedia

"Co se tu stalo, nemá s nedbalostí nic společného. Obžalovaní si z nicotných pohnutek pohrávali s životy jiných lidí," prohlásil berlínský soudce před necelými dvěma lety v odvolacím řízení, a potvrdil tak platnost původního verdiktu. Nejvyšší možný trest si podle soudce zaslouží i Marvin N. coby "spolupachatel", který musel podobně jako Hamdi H. být srozuměn s tím, že jejich brutální jízda s největší pravděpodobností skončí usmrcením nevinného člověka.

Oba piráti silnic se v Německu stali prvními, kteří byli v kauze dopravní nehody obžalováni a odsouzeni za vraždu. To vyvolalo nejen v tamních právních kruzích živou diskusi: Byl viníkům skutečně prokázán úmysl zabít, který je nutným předpokladem pro odsouzení za vraždu? Soud rozsudek zdůvodňoval například tím, že vítězství v nelegálním závodě chtěli jezdci dosáhnout "za každou cenu", tedy i za cenu zmařeného nevinného života. Když vjížděli v šílené rychlosti do křižovatky na červenou − projeli jich tak celkem jedenáct −, měli podle soudců ještě volbu zabrzdit a srážce se vyhnout, ale neudělali to. Zaznívaly i další otázky: Byli skutečně hnáni "vražedným úmyslem", nebo jejich racionální uvažování spíše spláchla vlna závodnického adrenalinu? Nemysleli bezskrupulózní mladíci jen na to − jak uvedli ve své obhajobě −, "že všechno dobře dopadne"? Dá se katastrofální přecenění vlastních sil nazvat vražedným úmyslem?

Odborníci hovořili o exemplárním trestu pro účastníky ilegálních závodů a Nejvyšší spolkový soud v Karlsruhe opravdu před půlrokem zpečetil doživotní trest pro Hamdiho H. U Marvina N. však nařídil nové projednávání, protože měl pochybnosti. Obhajoba tohoto obžalovaného například namítala, že šofér sekundu před nárazem sundal nohu z plynu, takže zabíjet podle ní nechtěl.

Soud za vraždu, či přesněji za pokus o ni, hrozil v Německu také českému kamioňákovi Jaroslavu Novotnému. Před rokem a půl vyvolalo zděšení video, na němž je vidět, jak tento řidič riskantně předjíždí na bavorské silnici a po vyjetí do protisměru se jen těsně vyhne autobusu, za nímž jede kolona aut. Záhy po zveřejnění záběrů byl šofér, který podle svědků ten den podobně nebezpečně předjížděl vícekrát, v Česku zatčen a vydán do Německa, kde jej tamní státní zastupitelství obvinilo z pokusu o vraždu. Zemský soud v Pasově nakonec jeho chování překvalifikoval na trestný čin ohrožení silničního provozu s trestní sazbou maximálně čtyři roky vězení.

Může se to stát každému

Pro pozůstalé po obětech dopravních nehod je frustrující sledovat, jak od českých soudů nejednou odcházejí s pouhou podmínkou viníci tragédií, po nichž zůstávají zmařené životy. To je také případ havárie, která se stala v březnu 2019 u vsi Vílanec na Jihlavsku. Při ní zemřel čtyřiapadesátiletý muž a jeho osmadvacetiletý spolujezdec z obce Pavlov.

"Manžel odjel před devátou na noční směnu do Jihlavy, jezdili tam s mladším kolegou," vypráví po telefonu Naďa Benešová a pak líčí chvíli, která se jí bude vracet do konce života: "O půlnoci k nám přijeli policisté a řekli mi, že jsou oba mrtví." Do Felicie jejího muže čelně vrazil v zatáčce se svým Audi tehdy pětadvacetiletý Jakub Čtveráček, který v rychlosti 105 km/h vjel do jízdního pruhu škodovky. "Řidič Audi volil takovou techniku jízdy, která nedovolovala průjezd zatáčky jinak než při využití protisměrné části komunikace. Řidič vozidla Škoda nemohl žádným způsobem odvrátit nehodový děj," napsal později v posudku soudní znalec.

Následoval proces, u něhož paní Benešová, vdova po řidiči vysokozdvižných vozíků, zažila další šok. Obžalovaný, živící se v Praze jako automechanik, prohlásil, že vinu necítí, rodinám zabitých se neomluvil a nakonec odešel od soudu pouze s podmínkou a šestiletým zákazem řízení. Přitom mohl za usmrcení dvou lidí z nedbalosti dostat až deset let za mřížemi. "Soud byl fraška," zlobí se Naďa Benešová. Jihlavský soudce Vladimír Sova hájí svůj verdikt tím, že Čtveráček měl v minulosti čistý trestní rejstřík, nebyl pod vlivem alkoholu a povolenou rychlost podle něj nepřekročil drasticky. "Ze svého činu se psychicky zhroutil a poté si půjčil a vyplatil pozůstalým dva miliony," říká Sova v telefonickém rozhovoru. "To, že nešťastně vybočíte a někoho sestřelíte, se může stát každému z nás," dodává soudce, jenž loni poslal nepodmíněně na pět a půl roku do vězení šestadvacetiletého řidiče, který usmrtil dva mladé chodce − obžalovaný řídil namol opilý a od nehody ujel.

Soudce Sova se nicméně domnívá, že vysoké tresty chování bezohledných řidičů nezmění. "Tak to nefunguje. Když ve středověku věšeli zloděje, další kradli v davu přihlížejících." Podle Sovy by pomohly kvalitnější autoškoly, viditelnější policisté, a hlavně výchova. "Často vidíte rodiče, kteří přecházejí s dítětem na červenou nebo s potomkem v autě uhánějí nepovolenou rychlostí. To v těch dětech zůstane."