Dvanáct dnů, které otřásly letošní kinematografií. Oscarový režisér Soderbergh ví, že život není zločin

Na palubu jedné z největších zaoceánských lodí Queen Mary 2 nastoupil režisér vybavený filmovou povídkou uznávané spisovatelky Deborah Eisenbergové a malým štábem v čele s herečkami Meryl Streepovou, Dianne Wiestovou a Candice Bergenovou.

A dílo, které během plavby z Ameriky do Anglie vzniklo metodou jakési řízené improvizace, patří k nejnenápadnějším a přitom nejpozoruhodnějším filmům letošního roku.

Meryl Streepová se coby slavná spisovatelka a laureátka Pulitzerovy ceny Alice Hughesová plaví se dvěma kamarádkami z mládí přes oceán. Nakladatel od ní očekává novou knihu. A tak zaměstnankyně literární agentury tajně pluje s nimi, aby měla kontrolu nad tím, že v kajutách opravdu vzniká nové knižní dílo.

Život není zločin

Další 4
fotografie

Doprovází je také Alicin synovec, který si myslí, že jde o přátelský výlet postarších dam. Jenže jedna z nich si s sebou veze velkou křivdu, kterou na jejím životě Alice spáchala.

Pak je na palubě autor laciných thrillerů, kterým Alice pohrdá, ale její kamarádky netouží po ničem jiném než se s ním seznámit. A dále tajemný černoch, který si na různých místech lodi čte tlusté žánrové knížky. Často poblíž bazénu, kde se Alice pravidelně noří zpod hladiny.

Soderbergh obzvláště v poslední době dokazuje, jak sebejistě se pohybuje v mantinelech různých omezení, která na sebe naloží. Před dvěma lety uvedl na festivalu v Berlíně snímek Nepříčetná, paranoidní thriller s až hitchcockovskými prvky, jenž byl celý natočený na iPhone. A byť se hrál mimo soutěž, předčil většinu filmů z hlavní sekce.

Loni též za pomoci telefonu nasnímal odlišné dílo. Drama ze zákulisí vrcholového basketbalu High Flying Bird dovedlo vykřesat napětí z cest sportovních manažerů a agentů mezi korporátními zasedačkami. Byť nepochybně vyžadovalo poněkud trpělivějšího diváka než režisérova lupičská trilogie Dannyho parťáci, vlastně tu také šlo o propracovanou loupež. Jen bylo třeba ponořit se do složitých sportovních termínů, které hrají roli v kariérách basketbalových hvězd, když zrovna v hlavní lize NBA panuje výluka.

Nyní Soderbergh přizval několik herců na ani ne dvoutýdenní plavbu, místo scénáře měl jen filmovou povídku a po ruce také její autorku, která pomáhala aktéry usměrňovat při slovních výměnách. Nic víc nepotřeboval. Jen trefně vybranou směs postav, jejichž přítomnost na palubě je mnohdy zahalena tajemstvím, a samotné prostředí lodi, jejíž délka přesahuje 345 metrů.

Vzniklo tak svébytné napětí mezi úzkými chodbami, kde se postavy sotva vyhnou, aniž by se neotřely rameny, a rozlehlými prostranstvími palub či barů. Režisér přesně − jen na krátké okamžiky − dávkuje fotogenické záběry majestátních proporcí plavidla. Jindy nabízí sevřenější výjevy z podpalubí, kde se na talíře servírují titěrné, pečlivě aranžované předkrmy, v obřích hrncích opodál bobtnají polévky, jinde se na zaměstnance lodi valí tuny vypraného ložního prádla.

V těchto mřížích z luxusu se běžná lidská pnutí a vášně rozehrávají v nenápadných dialozích, které začínají a končí až příliš brzy, než aby se v nich mnoho podstatného řeklo. Přesto z těch útržků vzniká vrstevnatá úvaha, mimo jiné nad životem, jeho průběhem a koncem.

Navigací divákům mohou být zdánlivé drobnosti, třeba letmá zmínka o rozdílu mezi výletní a zaoceánskou lodí. Jedna jen tak meandruje, druhá se jasně plaví do cíle. Podobné postřehy se nenuceně dotýkají i samotných postav, jejichž "plavba životem" se pomalu blíží do finále.

Druhým vodítkem může být vracející se motiv rozdílu mezi velkou literaturou a psaním detektivek, jimiž Alice okatě pohrdá. Sám Soderbergh přitom po celou svou filmařskou dráhu žánrovou hranici boří. Točí tempem detektivkářského rutinéra, přitom zvládne v jediném roce získat pro dva své snímky po pěti oscarových nominacích, jako se mu to podařilo s filmy Traffic − nadvláda gangů a Erin Brockovich před dvěma dekádami. Za režii snímku Traffic Oscara získal.

Ukázka z filmu Nechte je všechny mluvit

Do svých menších filmů Soder­bergh rád "vpašovává" žánrové prvky. A naopak hvězdy Dannyho parťáků 2 Brada Pitta a George Clooneyho zase v jedné scéně nechá planě klábosit o "zbytečnostech". Jenže právě ty nakonec o hrdinech řeknou nejvíce.

Svou novinku Nechte je všechny mluvit Soderbergh sestavil právě ze zdánlivých zbytečností. Název filmu sice napovídá, že chce autor nechat mluvit všechny své postavy, že každý tu má stejně důležitý hlas. Ale rovněž si to lze vyložit tak, že každá věta, gesto či mlčení jsou důležité.

Soderbergh mezi řádky na první pohled banálních konverzací vystavěl detektivku. Pátrání však nevede k pachateli. Pozvolné zaplňování informačních mezer spíše naznačuje, že ne všechny detektivky mají rozuzlení. Život není zločin. A někdy je lepší jím meandrovat než pevně zakotvit.