Příběh hurikánu jménem Bartoš: Co kromě divokých večírků ještě prožil kandidát na premiéra

Nepřehlédnutelný účes a na poměry současné sněmovny neobvykle planoucí výraz v očích mu z punkových dob zůstaly. "Jádro tvoří nebezpečně posedlí lidé s anarchistickými sklony", kteří "provokují masivní, alkoholem a drogami přiživované silácké demonstrace proti pokojné společnosti", napsal v roce 2005 o organizátorech západočeské technoparty, k nimž patřil i Bartoš, tehdejší premiér Jiří Paroubek. Proti této akci osobně objednal tvrdý policejní zásah. "Nejenže vypadá jako prase, on se tak taky chová a hele, je tu zase," rapovala později o Paroubkovi Bartošova kapela Nohama napřed.

Letos čtyřicetiletý Ivan Bartoš, v mládí známý jako ten, kdo odchází z mejdanů často až nad ránem, podle své manželky Lydie už delší dobu uléhá velice brzy − kolem desáté. Předposlední listopadové pondělí ale svůj návyk porušil. Až do pozdních večerních hodin se sčítaly hlasy v partajním referendu o tom, jestli Česká pirátská strana má jít do předvolební koalice s hnutím Starostů a nezávislých (STAN). Výsledek předsedu Pirátů více než potěšil: 81 procent hlasujících strategické spojení schválilo. Média hned spočítala, že současné volební preference obou uskupení by stačila na vítězství ve volbách, kdyby se teď konaly. "Chci změnu. A jestli k ní vede ta cesta, že bych byl na pozici premiéra, tak ji prostě musím podstoupit," říká Bartoš v pirátské centrále nedaleko pražské náplavky svým jemně chraplavým hlasem. Jeho osobité zabarvení je prý důsledek nemoci hlasivek, kterou trpí už od školních let, bezpochyby je ale posiluje i Bartošovo časté mluvení a také kouření.

Ještě před chvílí se spolustraníky vtipkoval o své nedávné návštěvě salonu, kde si nechává upravovat dredy. "Všimli si, že mám na hlavě lysinku, a já se lekl, jestli neplešatím. Ale žena doma našla šest let starou fotografii, kde jsem ji už měl, tak je to ok," smál se pirátský lídr.

Kdo je Ivan Bartoš, který jako své politické vzory jmenuje Mahátmu Gándhího a Martina Luthera Kinga, a jak se z punkera přeměnil na možného kandidáta na nástupce Andreje Babiše v premiérské židli? Kvůli jedné z odpovědí je třeba se vrátit na legendární CzechTek party. "Ivan se rozeběhl do té vřavy, že se zastane rozháněných lidí. Chtěl s policajty vyjednávat − s tou postavou, co on má, se bojovat nedá. Do pár minut byl zpátky," vzpomíná na horký červenec 2005 Bartošův spoluhráč z kapely Nohama napřed Petr Motyka.

"Viděl jsem, jak dostávají nářez naši známí, co dělají svobodnou kulturu, a říkal jsem si: To přece nejde! Ale po zásahu vodním dělem jsem usoudil, že tam moc platný nebudu. Tak jsme vzali pár prchajících lidí do auta a odjeli," vybavuje si Bartoš. Policejní zásah podle něj znamenal konec "freekultury" v Česku v podobě známé od 90. let. Policie tehdy zákrok, při němž byly desítky zraněných na obou stranách, obhajovala tím, že technaři se bavili i mimo pozemky, které měli pronajaté, a louky poškozovali.

Pro pětadvacetiletého alternativce, který však tehdy už měl čerstvý doktorát z informační vědy a začal si dobře vydělávat jako databázový vývojář, to byl určující zážitek. "Uvědomil jsem si, že pokud se podobné věci budou dít dál, můžu mít v téhle zemi jednou problém svobodně žít," říká dnes. A nepodniknout nic pro to, aby vývoj šel jinam, by pro něj bylo "skličující", dodává.

Je pořád stejnej

Ivan Bartoš se narodil v severočeském Jablonci nad Nisou, s rodiči vyrůstal tam a pak v blízkém městysu Janov nad Nisou. "Jako mladší sourozenec to se mnou neměl lehké. Když jsme si hráli na školu, dávala jsem jedničky panenkám a na Ivánka už dobré známky nezbyly," vzpomíná o pět let starší sestra, dnes docentka buněčné biologie na pražské lékařské fakultě Marie Hubálek Kalbáčová. Bratr se podle jejích slov snažil odmalička "být vždycky nejlepší a udělal pro to maximum". Učitelky ve škole si na něj prý stěžovaly: podle sestry inteligentní a ctižádostivý chlapec vykřikoval správné odpovědi na jejich otázky, i když nebyl tázán.

Bartošova matka pracovala jako učitelka na střední ekonomické škole. Výřečnost prý syn získal po ní. Otec se živil jako účetní v podniku Autobrzdy, po roce 1989 působil jako úvěrář v Komerční bance. Oba byli členy komunistické strany a podle jejich dcery KSČM "asi volili" i léta po převratu. "Také Ivan byl hodně prokomunistický," prohodí jeho sestra, když mluví o začátcích bratrovy dospělosti. Podle ní to souviselo s jeho "sociálním cítěním".

Diskuse na toto téma je ale vůdci Pirátů nepříjemná. Třeba na otázku, koho volil ve svých prvních volbách, odpovídá, že si to nepamatuje. "Má ten článek snad být o tom, že Bartošovi rodiče byli komouši?" ztrácí politik dobrou náladu, s níž rozhovor začínal. O mamince mluví hezky. "Naučila mě vnímat nespravedlnost," říká a z jeho dalších poznámek je zjevné, že spíše než na příbězích o perzekuci za komunismu vyrostl na knížkách Zdeny Frýbové ze začátku 90. let o polistopadové korupci a protifašistických románech Ericha Marii Remarquea, které louskal pod lavicí, když se nudil ve škole.

"Ivan je pořád stejnej," říká později o svém synovi Věra Bartošová, která je ochotná si na zápraží svého domku v Janově nad Nisou promluvit jen krátce. Na dotaz, jestli její syn před lety stejně jako ona sympatizoval s komunisty, říká: "To ne, on byl a pořád je pirát a buřič." Vypráví, že s manželem si na konci 90. let něco našetřili a tehdejšího gymnazistu poslali na rok na střední školu do USA, aby "poznal svět". "Tam viděl poprvé fronty na polívky pro chudé," říká paní Bartošová.

Ivan Bartoš v rozhovoru − už v lepším rozpoložení − tvrdí, že z pobytu v Michiganu, kde studoval na Community High School v silně evangelickém městečku Ellsworth, si přinesl především povědomí o technologiích. "U nás v té době nebyl skoro žádný internet," podotýká. Dlouhovlasý fanoušek metalu za mořem také objevoval nové hudební směry. "Tehdy v Jablonci se mnou puberta dost mlátila a osvícení rodiče včas zareagovali tím, že mě poslali na zkušenou do zahraničí." Vypráví, že od čtrnácti chodil do hospod hrát na tahací harmoniku, na jejíž kurzy ho maminka − podobně jako třeba na judo − přihlásila už v šesti. "V 90. letech byla nálada mezi lidmi dobrá, za večer jsem vybral do klobouku i 1500 korun," usmívá se.

Bartoš po návratu z USA maturoval na jabloneckém Gymnáziu U Balvanu. Jeho tehdejší učitel češtiny Jiří Kozlovský na něj vzpomíná jako na žáka, "který se nebojí říct svůj názor". Hledající se adolescent, jehož někteří známí ze starších dob označují za "lehkého exhibicionistu", někdy kolem osmnáctých narozenin zazvonil na dveře jablonecké modlitebny Církve československé husitské. "Přišel, že se zajímá o víru. Byl nabitý energií a výstřední, ale poctivě se celý rok připravoval na křest," říká ve stejné starosvětské budově farář Benjamin Mlýnek. Podle něj Bartoš, jenž hrál v kostele na varhany třeba písničky od Kryla, dokázal "odlehčit" atmosféru komunity většinou mnohem starších věřících.

Ivan Bartoš, model 2020: Tu cestu musím podstoupit.

Foto: HN - Lukáš Bíba

Když jsem přestal pít

"Číro nemám, ani kérky," zpívá Ivan Bartoš v jedné písni kapely Nohama napřed, na boku má nicméně vytetovaného papouška a na zádech indického boha Ganéšu. Vlasy si nechal zacuchat do dredů od kamarádky během prázdnin 2004 v Chorvatsku, pobyt financoval hraním na harmoniku na přímořských promenádách. Přestože v prvních letech tisíciletí jezdil po technoparty s uskupením Zevl sound Komprezsor a jako DJ mixoval skladby ve stylu psychedelického trance, stíhal u toho pracovat a studovat v Praze dvě vysoké školy.

Husitskou teologickou fakultu sice nedokončil, ale v oboru informační věda a knihovnictví získal v roce 2005 na filozofické fakultě titul PhDr. Semestr prožil na univerzitě v New Orleansu, kde si také přivydělával s českou partou opravující střechy. "Tehdy tam zrovna dorazil hurikán Ivan, prchl jsem před ním raději do Dallasu," glosuje jmenovec přírodního živlu. Podle vedoucího Bartošovy diplomové práce Richarda Papíka patřil budoucí Pirát "k pracovitějším a vzdělanějším" studentům a živě se zajímal o témata jako svoboda informací nebo prohlubující se informační propast ve společnosti.

Bartoš začal pracovat v Newton IT, kde budoval databázi tištěných médií, pak dostal místo jako databázový vývojář v nadnárodní firmě nabízející volná pracovní místa Monster Worldwide. Jeho tehdejší nadřízený Jan Hornych na něj vzpomíná jako na "extrémně charismatického člověka". "Působil od začátku velmi sebevědomým dojmem, přestože technicky zprvu nebyl na tak vysoké úrovni. Skočil do problémů po hlavě a až pak řešil důsledky," vypráví Hornych. Sám Bartoš říká, že jako informační specialista vydělával už před 15 lety přes 80 tisíc měsíčně. Hornych se dodnes diví, že jeho mladší kolega přesto s platem často nevystačil a od známých si před výplatou půjčoval peníze, byť je prý vždycky vrátil. "Když holdoval alkoholu, uměl za to pořádně vzít," vzpomíná Bartošův spoluhráč z kapely Motyka. Podle Hornycha ale býval Bartoš ráno ve firmě vždy bez známek únavy jako první, často chodil už na sedmou ráno. Politik dnes prázdnou kapsu na konci měsíce vysvětluje takto: "Měl jsem auto na leasing a velmi agresivně nastavenou hypotéku na byt. Zároveň jsem vkládal peníze do našeho hudebního vybavení. Splácel jsem navíc dluhy ze studií a za studijní pobyt v Americe."

Hospoda sehrála důležitou roli i na začátku Bartošovy stranické kariéry. U piva se v roce 2009 dozvěděl o tom, že podnikatel v IT Jiří Kadeřávek zakládá po vzoru Švédska pirátskou stranu. Hned ráno mu napsal e-mail, že by se chtěl na vzniku partaje podílet. Jejím původním cílem bylo podle protagonistů zabránit vládám a korporacím, aby se internet proměnil "v nástroj kontroly a manipulace". V červnu 2009 se Piráti sešli na ustavujícím sjezdu v Průhonicích u Prahy, kam přijel i Bartoš. Prvním předsedou byl tehdy zvolen Kamil Horký, také podnikatel v IT. Ten se později se stranou rozešel, protože mu přišlo, že směřuje příliš doleva. "Můj dojem z Ivana byl, že dorazil rovnou z nějakého mejdanu," vybavuje si Horký první setkání s Bartošem. Tehdejší místopředseda Michal Zdražil dokonce tvrdí, že Bartoš mohl být pod vlivem drog. "Působil na mě jako feťák," říká Zdražil, který v roce 2010 stranu opustil.

"Je to nesmysl a pomluva. Při studiu jsem vyzkoušel různé věci, jako většina dospívajících. Mnoho let už ale ani nepiju alkohol," prohlašuje Bartoš. Také dnešní pirátský poslanec a další účastník průhonického fóra z roku 2009 Ondřej Profant považuje Zdražilův dojem za scestný: "Ivan působil alternativně, ale v Průhonicích spíš zakřiknutě, jako by na rozdíl od nás mladších tušil, kolik práce ještě máme před sebou."

Předseda Pirátů tvrdí, že abstinuje od neúspěšných voleb do Evropského parlamentu v roce 2014, do nichž šel už jako předseda. Horkého vystřídal ještě v roce 2009, po pouhých čtyřech měsících ve funkci. Křeslo v Bruselu Bartošovi uniklo o tři tisíce hlasů, neúspěch jej hodně zasáhl a na post předsedy rezignoval. "Přestal jsem pít, začal cvičit a život nabral suprový směr," vypráví. V roce 2016 se do politiky znovu vrátil a byl opět zvolen lídrem Pirátů. O rok později se strana dostala do parlamentu.

"Ivana jsem poznal jako levicového idealistu. Podle mě jeho strana, která se dnes prezentuje jako středová, nemá v programu to, co si on doopravdy myslí. Kdyby získala ve sněmovně většinu, děly by se věci," je přesvědčen první pirátský předseda Horký, později člen strany Svobodných, kterou však také opustil. V té době se mu třeba nelíbilo, že Bartoš hájil právo squaterů na obsazení zanedbávaných domů, místopředseda Zdražil zase nelibě nesl, že za nového předsedy Bartoše se vedle svobodného internetu ústředním tématem stala legalizace marihuany. Spolužák z gymnázia a také Pirát Jan Lehký si naopak myslí, že Bartošovy názory byly vždycky "klasicky středové". "A to mě štve," říká jablonecký pracovník inspekce životního prostředí, který se označuje za "liberálního socialistu". Líbí se mu ovšem, že se Bartoš "nestydí za svůj antifašismus".

Předseda SPD Tomio Okamura letos tweetoval fotografii Bartoše zabaleného do vlajky organizace Antifašistické akce, která je například v USA označovaná za extremistickou. Bartoš reagoval prohlášením, že členem AFA není a prapor koupený v Berlíně si vzal v roce 2016 na pražskou demonstraci proti vystoupení protiimigračních radikálů.

"Od počátku jsme u Pirátů dělení na levici a pravici odmítli. Jsem upřímný a říkám to, co si myslím, což se mnohým nelíbí," zdůrazňuje Bartoš.

Virtuos v balancování

Lydie Franka Bartošová tlačí vinohradským parkem kočárek se čtyřměsíčním synem Bertramem. "U něj nejde o posun zleva do středu, ale z pozice punkového aktivisty, který hlásá ideál, do pozice politika, který hledá dobré řešení, ani levicové nebo pravicové," vykládá postoje svého manžela Ivana jeho rusovlasá žena, povoláním knihovnice. Poznali se na demonstraci proti smlouvě ACTA v roce 2012, o tři roky později si ho vzala a dva roky nato se stala členkou republikového výboru Pirátů.

Oslovení členové strany oceňují, že se jejich charismatický lídr chová ke všem od začátku přátelsky, "jako by se znali už léta". "Je to virtuos v balancování různých zájmů ve straně," poznamenává pirátský europoslanec Mikuláš Peksa. Místopředsedkyně partaje Olga Richterová označuje Bartoše za týmového hráče se systémovým myšlením. Vít Rakušan, předseda hnutí STAN, s nímž mají jít Piráti do příštích parlamentních voleb, ujišťuje, že na Bartošovi "nic anarchistického nepozoroval", naopak obdivuje "jeho sebekázeň". "Dá se s ním konstruktivně spolupracovat. Ale to se všemi, nikdo z nás není nějaký magor," říká na adresu hlavního Piráta i dalších předsedů opozičních stran šéf lidovců Marian Jurečka. Předseda ODS Petr Fiala a šéfová TOP 09 Markéta Pekarová Adamová se však k Bartošovi vyjádřit odmítli.

Nerozmlouvá Lydie Bartošová manželovi, aby si to s možnou kandidaturou na premiéra rozmyslel? "Ne, v mém životě by to snad velká změna nebyla. A i kdyby, tak to bude pro mě přijatelná daň za život s člověkem, který nekašle na to, v jakém prostředí žije, a je pro to něco ochoten udělat." A pochvaluje si, že za léta, co jsou spolu, se její muž, "dřív trochu roztěkanější, vnitřně usadil a naučil se druhé poslouchat, když mu něco vypráví".