Pro Fridolína Špatenku je fotbal celoživotní vášeň. V nadsázce o sobě mluví jako o "legendě malého fotbalu a Hanspaulské ligy". Hraje ji už bezmála pět desetiletí, od doby, kdy kultovní pražská fotbalová soutěž vznikla. I ve svých 65 letech nastupuje v dresu stále stejného týmu A.G.Č.V. (Arabské gymnázium Červený vrch), v jehož barvách odehrál 418 zápasů a vstřelil 272 gólů. Muž, který v historickém pořadí registrovaných hráčů této ligy figuruje na druhém místě, před ním je pouze jeho spoluhráč z A.G.Č.V. Pavel Štochl, dnes už ale kvůli bolavému kolenu vyměnil střelecké kopačky za brankářské rukavice. "Letos to zřejmě zabalím. Stát v podzimních měsících v bráně, když je zima, už mě moc nebaví. A to i přesto, že mě naši chybující obránci každý zápas vždycky spolehlivě zahřejí."
Byli to právě studenti z Gymnázia Arabská, kteří v říjnu roku 1971 odehráli přátelské utkání proti týmu soupeřů pocházejících z pražské městské části Hanspaulka. O rok později, na jaře roku 1972, se hráči domluvili a založili pravidelnou soutěž, které se začalo říkat Hanspaulská liga. Na začátku ji hrálo osm mužstev, za 48 let se však rozrostla do tak ohromných rozměrů, že v rámci osmi lig − z nichž některé mají až 15 skupin − dnes nastupuje 732 týmů. Téměř s 11 tisíci registrovaných hráčů je Hanspaulka nejmasovější sportovní soutěž, která se v Česku pravidelně hraje. Jak časem narůstal zájem týmů, organizátoři soutěž rozdělili do jednotlivých věkových kategorií: pro hráče od 16 do 35 let, od 35 do 45 let (veteránská liga), od 45 do 55 let (superveteránská liga) a také nad 55 let (ultraveteránská liga). Pokud započítáme i veteránské ligy, hraje dnes Hanspaulku celkem 953 mužstev.
Herec proti profesionálnímu fotbalistovi
Nedávno jste již předplatné aktivoval
Je nám líto, ale nabídku na váš účet v tomto případě nemůžete uplatnit.
Tento článek pro vás někdo odemknul
Obvykle jsou naše články jen pro předplatitele. Dejte nám na sebe e-mail a staňte se na den zdarma předplatitelem HN i vy!
Navíc pro vás chystáme pravidelný výběr nejlepších článků a pohled do backstage Hospodářských novin.
Zadejte e-mailovou adresu
Zadejte e-mailovou adresu. Zadaná e-mailová adresa je ve špatném formátu.
Máte již účet? Přihlaste se.
Zpracování osobních údajů a obchodní sdělení
Využitím nabídky beru na vědomí, že mé osobní údaje budou zpracovány dle Zásad ochrany osobních a dalších zpracovávaných údajů, a souhlasím se Všeobecnými obchodními podmínkami vydavatelství Economia, a.s.
Přihlaste se,
nebo si jen přečtěte odemčený článek bez přihlášení.
Zdá se, že už se známe
Pod vámi uvedenou e-mailovou adresou již evidujeme uživatelský účet.
Děkujeme, teď už si užijte váš článek zdarma
Od tohoto okamžiku můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Začít můžete s článkem, který pro vás někdo odemknul.
V e-mailu máte odkaz k nastavení hesla a dokončení registrace. Je to jen pár kliků, po kterých můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Ale to klidně počká, zatím si můžete přečíst článek, který pro vás někdo odemknul.
Pokračovat na článekHanspaulská liga je součástí svébytného sportu, malého fotbalu. Namísto klasických fotbalových jedenáctek proti sobě v malé kopané nastupují týmy složené z pěti hráčů v poli a brankáře. Hraje se na hřišti zhruba čtvrtinové velikosti v porovnání se stadiony "velkého" fotbalu, na rozdíl od nich krytém umělou trávou. Zpočátku se ale hrálo nejčastěji na škváře nebo na písku. "Dodnes mám z toho v kolenou zadřené kousky škváry," vzpomíná pětašedesátiletý Milan Mašek, který Hanspaulku hraje 35 let a prošel všemi jejími věkovými kategoriemi. Ať už hráči malého fotbalu hrají první, nebo poslední ligu, jedno mají společné: neberou za to žádné peníze. Přesto se tomuto čistě amatérskému sportu u nás věnuje přes 63 tisíc lidí, což jej řadí mezi pět nejoblíbenějších sportů u nás. Pro srovnání: v nejpopulárnějším velkém fotbalu je registrovaných více než 330 tisíc hráčů. Před malou kopanou je v počtu členů ještě atletika, florbal a tenis.
"Udělat si takříkajíc žízeň. Skoro po každém zápase jdeme s klukama na pivo, a to ať se vyhraje, nebo prohraje, protože v obou případech musíme zápas pochopitelně rozebrat," popisuje s úsměvem Mašek, jenž stále hraje ultraveteránskou ligu, jeden z důvodů, proč je malý fotbal tak oblíbený. Ten hlavní je zcela prostý: zahrát si po škole nebo po práci pro zábavu, ale zároveň v organizované soutěži. Podle místopředsedy Asociace malého fotbalu Matěje Horna je důležitý také menší rozměr hřišť a nižší počet hráčů: "Je to jednodušší uběhat. A malý fotbal se dá hrát u každé školy či na sídlišti." Časté jsou tak týmy, jež vznikly z přátel ze školy nebo z kolegů z práce. Anebo ze sousedů z ulice, ty byly podle Horna populární především v 90. letech. Malá kopaná je také ideální alternativou pro hráče, kteří se neprosadí ve velkém profesionálním fotbale. "Kluk se v sedmi letech bude chtít stát novým Messim, ale o pár let později u něj mohou zvítězit jiné formy zábavy než pravidelné chození na tréninky. Pak se malý fotbal přímo nabízí," míní Horn. "Když sedím na Spartě, tak vždy říkám, že na hřišti běhají ti, kteří to dokázali, a v hledišti sedí ti, kteří hrají Hanspaulku," směje se.
Amatérskou soutěž si však oblíbila i spousta profesionálních fotbalistů, například z řad pražských Bohemians. Bývalý trenér vršovických "Klokanů" Martin Hašek údajně svěřencům účast v malé lize toleroval, někteří jeho předchůdci ale byli méně benevolentní a od vedení soutěže žádali seznam hráčů, kteří malou kopanou i přes zákaz hrají. V hanspaulské komunitě také koluje dnes už legendární příběh bývalého záložníka pražské Slavie Radka Krejčíka, který měl v roce 1998 před derby s pražskou Spartou předstírat zranění jen proto, aby mohl ve stejný den nastoupit k důležitému utkání za svůj hanspaulkový tým. Soutěž však běžně hrají i bývalé fotbalové hvězdy jako Jan Berger, Michal Bílek či Ladislav Vízek. "Láďa s námi po zápase chodí na pivo, je to úplně normální kluk," říká Fridolín Špatenka. "Jen na tom hřišti už to není úplně ono, protože trošičku přibral," dodává s nadsázkou.
Hanspaulce se věnují i mediálně známí lidé, například herec Ondřej Vetchý nebo sportovní komentátor Jaromír Bosák. Malý fotbal ovšem může hrát kdokoliv. Jedinou podmínkou pro start v soutěži je věk 16 let v době konání zápasu. A přestože je fotbal tradičně spíše mužská doména, ten malý spolu s muži hrají i ženy. Před několika lety v Hanspaulské lize působil dokonce čistě dívčí tým s názvem Vixens (anglicky dračice), dnes ve smíšených týmech nastupují pravidelně asi dvě desítky fotbalistek.
"To není koníček, to je životní styl," popisuje Zdeněk Ševčík, zakladatel a vedoucí klubu Deportivo bez Coruny, svůj vztah k malé kopané. "Fotbal miluji a chod svého týmu beru velmi vážně a zodpovědně. Na Facebooku máme vlastní skupinu, kde si píšeme, kdo z práce stíhá přijít na zápas, a děláme i nominace − ne vždy se všichni vejdou na soupisku. Z tohoto důvodu máme taky B tým, aby si zahráli všichni." Ševčíkův tým, založený v roce 2013, dnes hraje čtvrtou nejvyšší soutěž.
Velké úspěchy v malém fotbalu. Česko v něm patří mezi absolutní světovou špičku
Devět let stejné startovné
Hanspaulskou ligu, která svůj název odvozuje od vilové čtvrti v pražských Dejvicích, oficiálně založil v roce 1972 Jiří Sedláček. První základy byly položeny už v letech 1965 až 1968 na malém hřišti Zavadilka a posléze v Pečkárně, kde se v následujících třech letech odehrálo několik zápasů mezi studenty Gymnázií Arabská a Leninova. Ti se pak stali základem týmů, které ve vzpomínaném roce 1972 odehrály první ročník Hanspaulské ligy. "Jirku Sedláčka jsem znal dlouhé roky a právě jemu můžeme vděčit za to, čím dneska Hanspaulka je. Je to největší osobnost v historii soutěže, bez něhož by malý fotbal jako samostatný sport vůbec neexistoval," vzpomíná Fridolín Špatenka na svého dlouholetého hanspaulského souputníka. Když v roce 2012, pouhý měsíc po svých šedesátých narozeninách, Jiří Sedláček zemřel, v roli vedení Pražského svazu malého fotbalu, který Hanspaulku řídí, jej nahradilo trio Karel Filip, Zdeněk Hopfinger a Martin Valent.
Organizování soutěže, kterou pravidelně hraje okolo tisícovky mužstev, je pro tři muže středního věku prací na plný úvazek. Obývají malou kancelář v přízemí bytového domu ve vilové čtvrti v pražských Strašnicích, kde v týdnech před startem jarní i podzimní sezony často vysedávají až dlouho do večera. "Na začátku sezony přijde třeba 200 lidí, aby si nechali udělat nové registračky," říká Karel Filip. Jejich prací je také zaznamenávat výsledky zápasů. Hráči jim nosí zápisy z utkání, poznamenat je třeba jména těch, kdo dali gól, i těch, kterým soudci udělili trest v podobě žluté nebo červené karty. Takových zápisů je každý týden okolo čtyř stovek.
Výsledky se už dnes zapisují do excelové tabulky a postupná elektronizace trojici některé činnosti usnadnila, celkově jim ale práce příliš neubylo. "Když musíte denně odpovídat na 60 e-mailů, tak vám to nějaký čas zabere," poznamenává Martin Valent. Lidé se nejčastěji ptají na změny termínů zápasů nebo na důvody kontumace. Na vytváření rozpisu zápasů už si ale činovníci našli externího programátora. Dříve tabulku zhruba pěti tisíc utkání dělali ručně. "Dnes je to tedy rychlejší, ale i tak to trvá třeba dva týdny," upřesňuje poslední z trojice hanspaulských činovníků Zdeněk Hopfinger.
První utkání startují ve všední dny v pět hodin odpoledne. O tyto hrací časy ale není zrovna velký zájem, řada Pražanů je v té době ještě v zaměstnání. Většina utkání se tak hraje až večer a poslední zápasy začínají těsně před devátou hodinou. Nejvytíženější hrací dny jsou pondělí a středa, nejméně se naopak hraje v pátek a o víkendu, kdy spousta Pražanů míří na chalupy a chaty nebo na výlety do přírody. V neděli odpoledne je zápasů víc, kvůli fotbalu se lidé do Prahy rádi vrátí o něco dřív.
Obrovská soutěž, které se účastní tisíce lidí, si žádá dostatek sportovišť. V současnosti se Hanspaulská liga hraje na 35 pražských hřištích. Masovost usnadňuje organizátorům jednání s jejich majiteli, nejčastěji městskými částmi. "Už s námi počítají. Při vyjednávání je samozřejmě důležité, jestli tam hrajete čtyři zápasy v týdnu, nebo 60," říká Karel Filip. Ostatní pražské soutěže malého fotbalu, jako je Pramako, kterou hraje 23 týmů, nebo Pražská klubová fotbalová liga, se tak většinou musí spokojit s méně atraktivní hracími termíny. O ceně se však příliš nediskutuje, velikost Hanspaulky na to podle trojice nemá žádný vliv: "Když řeknou, že chtějí 700 korun na hodinu, tak to prostě akceptujeme, nebo ne."
Pronájem fotbalových hřišť platí vedení soutěže z příspěvků od jednotlivých hráčů, které jsou hlavním zdrojem financí Hanspaulky. Všichni hráči uhradí na začátku každé sezony startovné 300 korun, jehož výše se nezměnila od podzimu roku 2011, dokdy byl příspěvek 260 korun. Za těch devět let cena pronájmu hřišť podstatně narostla, Hanspaulka ale zatím nemusí zdražovat, vypomáhají jí dotace od pražského magistrátu a od ministerstva školství, které soutěži každoročně posílají několik set tisíc korun.
Kvůli koronaviru se liga nehrála teprve podruhé
Finanční situaci by mohli pomoci sponzoři, Hanspaulka jich ale má jen velmi málo. Na jejich shánění prý nemá trojice organizátorů čas. "Ze strany Staropramenu je to spíše partnerství," zmiňuje Hopfinger pivovar, který patří k tradičním podporovatelům soutěže. Na jeho dvoře na pražském Smíchově probíhá pravidelně vyhlašování vítězů jednotlivých skupin, kteří kromě putovních pohárů dostávají také sud piva. Jen v roce 2010 byla udělena ještě jedna zvláštní cena. Obdrželo ji superveteránské mužstvo Nejistá sezona, které získalo nejvíc bodů v podzimní sezoně. Jeho zápasy pak v následující jarní sezoně doprovázelo vystoupení roztleskávaček.
Kromě sponzorů organizátoři soutěže neshánějí ani rozhodčí. Tuto povinnost jednoduše převedli na mužstva. O řízení zápasů však není mezi hráči příliš velký zájem, proto často raději zaplatí někomu, kdo za ně utkání odpíská. Pro řadu lidí pohybujících se kolem Hanspaulské ligy je to možnost příjemného přivýdělku, kterým si zajistí i několik tisíc korun měsíčně. Pokud totiž tým sudího pro zápas nezajistí, vedení ligy ho potrestá odpočtem bodů.
Téměř za 50 let své existence Hanspaulská liga vynechala pouze dvakrát. Poprvé se neodehrála jarní sezona roku 1975, protože se v tu dobu ještě dohrával ročník z předchozího podzimu. Na důvody protažení podzimní části si už dnes nepamatují ani současní činovníci, svou roli však měla sehrát nepřízeň počasí. Jarní i podzimní část se naopak odehrály dokonce i v revolučních letech 1989 a 1990.
Podruhé pak došlo ke zrušení soutěže letos na jaře kvůli pandemii nového koronaviru. K rozhodnutí však došlo až ve chvíli, kdy už mužstva poslala startovné. Vedení soutěže jim proto napsalo, že peníze převede na podzimní sezonu, a komu by to nevyhovovalo, může se o příspěvek přihlásit a organizátoři mu zaplacenou částku pošlou okamžitě zpět. "Z těch 953 týmů se jich ale ozvalo jen asi 20. Jeden tým nám dokonce psal, ať si zaplacené příspěvky necháme a že startovné na podzim zaplatí znovu," říká Filip. Podobné dary však podle něj ani nebyly nutné, soutěž výpadek způsobený pandemií finančně zvládla.
Podzimní část letošní soutěže odstartovala už na konci prázdnin. Zatím vše běží téměř v normálním režimu: u hřišť jsou pro hráče otevřené šatny i sprchy, nošení roušek či udržování odstupů před zápasem a po něm zatím nikdo nevyžaduje. Jediné, co každého hráče upozorní, že nákaza z Česka stále ještě nezmizela, je povinnost podepsat prohlášení, že se cítí zdráv a v poslední době nepřišel do kontaktu s nikým, kdo by byl koronavirem nakažen.
