V listopadu 2014 se virálním hitem čínských sociálních sítí stala píseň Strýček Si miluje mámu Pcheng. Zpívá o muži, který přišel do bufetu s vepřovým a nudlemi a stál ve frontě spolu s ostatními zákazníky, vyzdvihuje jeho slušnost a lidovost a refrén opěvuje lásku a věrnost k jeho životní družce. Strýček Si je ovšem generální tajemník čínské komunistické strany Si Ťin-pching, máma jeho manželka Pcheng Li-jüan. "Pokud se budete vdávat, vezměte si někoho, jako je strýček Si," radí jiná píseň čínským dívkám. Oddělení propagandy čínské komunistické strany se činí a ukazuje svého šéfa jako silného vůdce, který ale rozumí potřebám obyčejných lidí. "Propaganda ho líčí jako neúnavného služebníka lidu a jeho revolučního projektu," píše na serveru ChinaFile sinolog Ryan Mitchell. Součástí legendy strýčka Siho je i líčení útrap, které zažil v dobách kulturní revoluce, kdy coby syn vysokého stranického funkcionáře, jenž upadl v nemilost, strávil sedm let na "převýchově" na vesnici. To ho však jen zocelilo a nijak nenarušilo jeho víru v komunistické ideály.
Nedávno jste již předplatné aktivoval
Je nám líto, ale nabídku na váš účet v tomto případě nemůžete uplatnit.
Tento článek pro vás někdo odemknul
Obvykle jsou naše články jen pro předplatitele. Dejte nám na sebe e-mail a staňte se na den zdarma předplatitelem HN i vy!
Navíc pro vás chystáme pravidelný výběr nejlepších článků a pohled do backstage Hospodářských novin.
Zadejte e-mailovou adresu
Zadejte e-mailovou adresu. Zadaná e-mailová adresa je ve špatném formátu.
Máte již účet? Přihlaste se.
Zpracování osobních údajů a obchodní sdělení
Využitím nabídky beru na vědomí, že mé osobní údaje budou zpracovány dle Zásad ochrany osobních a dalších zpracovávaných údajů, a souhlasím se Všeobecnými obchodními podmínkami vydavatelství Economia, a.s.
Přihlaste se,
nebo si jen přečtěte odemčený článek bez přihlášení.
Zdá se, že už se známe
Pod vámi uvedenou e-mailovou adresou již evidujeme uživatelský účet.
Děkujeme, teď už si užijte váš článek zdarma
Od tohoto okamžiku můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Začít můžete s článkem, který pro vás někdo odemknul.
V e-mailu máte odkaz k nastavení hesla a dokončení registrace. Je to jen pár kliků, po kterých můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Ale to klidně počká, zatím si můžete přečíst článek, který pro vás někdo odemknul.
Pokračovat na článekLegenda má reálný základ. Po rehabilitaci jeho otce v roce 1978 se však Si Ťin-pching začal postupně propracovávat stranickou hierarchií. Úspěšně, na konci 90. let už působil jako guvernér, nejprve provincie Fu-ťien, pak Če-ťiang. V roce 2007 se nakrátko stal tajemníkem městského výboru v Šanghaji a v témže roce postoupil do vrcholných struktur Komunistické strany Číny. V rámci kolektivního vedení, které zavedl Teng Siao-pching, byl vybrán už v roce 2010 coby budoucí generální tajemník strany a o dva roky později byl skutečně zvolen. Ovšem hned první rok dal najevo, že nehodlá respektovat pravidla, která stanovil architekt čínských ekonomických reforem: důraz na kolektivní vedení a nenápadnou zahraniční politiku.
Začal se zbavovat politických soupeřů, nejdříve toho hlavního, Po Si-laje. Ten coby tajemník strany ve významné městské provincii Čchung-čching získával body svým bojem proti korupci a důrazem na potřebu návratu k myšlenkám maoismu a boji proti posilující buržoazii. Jenže Po sám nebyl zrovna etalonem čistoty a následně byl spolu se svou manželkou Ku Kchaj-laj obviněn z vraždy britského podnikatele Neila Haywooda, který rodině pomáhal legalizovat jejich příjmy a platil například studia jejich syna ve Velké Británii. Po Si-laj i jeho žena byli odsouzeni na doživotí.
Právě boj proti korupci se stal Si Ťin-pchingovým hlavním heslem při odstraňování politických oponentů. Ne že by korupce v Číně nebyla problém, mimořádně komplikovaný systém státní a stranické byrokracie prakticky bez veřejné kontroly ke korupci vysloveně svádí. Si Ťin-pching ji však vnímá jako jev, který může režim existenčně ohrozit, proto o ní mluví jako o největším zlu. "Lidé nejvíce odsuzují korupci a ta je největší hrozbou naší pověsti," prohlásil Si na 19. sjezdu Komunistické strany Číny v roce 2017, kdy prakticky ovládl celý státní a stranický aparát. Státní úředníci mají dnes například zakázáno přijímat drahé dárky či členství v golfových klubech, omezeno je i množství večeří, na které mohou být měsíčně pozváni. Výsledkem bylo, že se v Číně propadly prodeje luxusních předmětů, od hodinek po dámské kabelky. Ztráty zaznamenaly i pětihvězdičkové hotely, kde často bývali ubytováni nejrůznější kontroloři z centra, přirozeně na účet kontrolovaných.
Boj s korupcí má v čínské společnosti všeobecnou podporu. Za vlády Si Ťin-pchinga bylo za korupci potrestáno přes půl milionu členů čínské komunistické strany, včetně téměř dvou stovek lidí ve vrcholných funkcích − náměstků ministrů, několikrát přímo ministrů. Tedy lidí, kteří byli považováni za prakticky nedotknutelné. "Boj s korupcí je jeho bič. Ty podmínky jsou ale nastavené natolik netransparentně, že můžete zavřít prakticky kohokoliv," upozorňuje odborník na Čínu z pražského Ústavu mezinárodních vztahů Rudolf Fürst. Jeho slova potvrzují i výsledky studie Susan Jakesové, zveřejněné v časopise Foreign Policy. Podle ní je riziko, že budete odsouzen za korupci, výrazně nižší, pokud jste pracoval v provinciích Fu-ťien a Če-ťiang, kde Si Ťin-pching působil. Podle jiné studie z roku 2016 je riziko vyšetřování výrazně nižší, pokud jste studovali na stejné univerzitě jako členové politbyra strany.
Poté co se vypořádal s potenciálními soupeři, ovládl Si Ťin-pching i nejvyšší orgán strany. Ze sedmi členů jsou čtyři jeho nejbližší spolupracovníci. Změnil také dosavadní praxi kolektivního vedení a nechal se jmenovat "hlavním vůdcem", který již není prvním mezi rovnými, jako tomu bylo u předchozích prezidentů, ale prakticky sám určuje směřování země. "Vytvořil paralelní mocenské struktury ve formě komisí či pracovních skupin, které osobně vede. Je například předsedou komise pro ekonomiku. Přitom vláda má několik desítek ministerstev. Vytvořil komisi pro internet, která je nadřízená všem ostatním ministerstvům a úřadům, jež se kybernetickým prostorem zabývají," vypočítává Fürst.
Stejným způsobem ovládá Si armádu. Vedle mohutné vojenské byrokracie v rámci ozbrojených sil a ministerstva obrany existuje nad nimi ještě Nejvyšší armádní komise. Sestává ze stranických funkcionářů a v jejím čele je tradičně generální tajemník komunistické strany. Si Ťin-pching ale kromě toho vytvořil novou pracovní skupinu pro armádu, které také předsedá − a ta je nadřazená všem ostatním. Jak píše sinoložka Elizabeth C. Economyová z amerického think-tanku Council on Foreign Relations ve své knize Třetí revoluce: Si Ťin-pching a nový čínský stát (2018), problém je, že se tak rozhodovací procesy často zadrhávají. Protože se čeká na to, co na jakýkoliv projekt řekne sám Si. "Když je Si Ťin-pching na cestách, není možné nic rozhodnout. A Si cestuje hodně," cituje Economyová jednoho stranického funkcionáře.
Ve srovnání s poměry za Siho předchůdců se mnohé změnilo. Skončily časy, kdy postupně docházelo k uvolňování pravidel, regiony měly částečnou autonomii a při kolektivním rozhodování hráli roli také odborníci, kteří měli zejména na počátku tisíciletí ve svém bádání relativní svobodu a k jejich názoru vedení země přihlíželo. Jenže vysvětlovat utužení režimu jen Si Ťin-pchingovými osobními autoritářskými tendencemi by bylo zjednodušující. Podle dostupných informací a studií západních sinologů byl jak jeho příchod k moci, tak důraz na opětovnou centralizaci státu konsenzuální záležitostí. Siho oponenti se možná viděli na jeho místě, politiku by ale nejspíše prováděli velmi podobnou. "Čínská elita měla pocit, že se jim systém řízení státu pomalu rozpadá pod rukama a mohlo by to vést i k rozpadu země. Oni stále mají trauma z Gorbačova, který odstartoval změny vedoucí k rozpadu Sovětského svazu. Toho jsou pevně rozhodnuti se vyvarovat. Přitom dnes je Čína mnohem větší, bohatší a složitější, než byl koncem 80. let SSSR. Přinejmenším má o miliardu lidí více. Je to v zásadě moderní stát, ale systém řízení je prakticky leninský," upozorňuje Fürst.
Si má problém: koronavirus. Rozhodnutími na začátku pandemie ovlivnil své místo v historii
Sedm ne
V dubnu 2013 čínská komunistická strana vydala Komuniké o současné situaci v ideologické sféře, známé také jako Dokument číslo 9, protože to bylo deváté takové komuniké toho roku. Materiál prohlašoval, že se Čína nachází uprostřed bitvy se západními liberálními hodnotami, které se uchytily v části čínské společnosti. Autoři dokumentu zdůrazňovali roli západních protičínských sil a domácích disidentů, snažících se "infiltrovat čínskou ideologickou sféru". Později se dokumentu začalo říkat Sedm ne, podle seznamu hodnot, které bylo potřeba odsoudit: univerzální hodnoty, svobodu tisku, občanskou společnost, práva občanů, temná místa historie komunistické strany, "privilegovanou kapitalistickou třídu" a nezávislost soudnictví. To vše podle dokumentu ohrožuje čínskou společnost a nemůže být tolerováno.
První cílem "očisty" se staly univerzity. Si Ťin-pching vyzval k posílení role ideologické výchovy na vysokých školách. Stranický časopis Liao-ning publikoval velkou reportáž z několika pekingských univerzit se jmény profesorů i studentů, kteří prý podléhají západnímu vlivu nebo jsou jinak kritičtí k čínskému režimu. Podle časopisu trpěli nedostatkem "tří ztotožnění": teoretickým s dějinami čínské komunistické strany, politickým s cíli strany a emočním se stranou a její politikou. Vyjmenovaní pedagogové záhy zjistili, že se s nimi na základě článku přestaly ztotožňovat jejich univerzity, a dostali výpověď.
Následující čistky se nevyhnuly žádné části čínského byrokratického aparátu, včetně armády, průmyslu, došlo i na propagandistický aparát. V červnu 2016 jej Ústřední komise pro stranickou disciplínu kritizovala za "nedostatečnou hloubku znalostí současného čínského marxismu" a neschopnost hlídat média na internetu. Komise konstatovala, že "politická nedisciplinovanost je škodlivější než korupce". Hlídači čistoty stranické linie kritizovali i státní firmy jako CITIC, dnešního majitele fotbalového klubu Slavia Praha. Podle nich manažeři "příliš často mluví o byznysu a jen zřídka mluví o straně". A tráví příliš mnoho času na golfových hřištích.
Podle Rudolfa Fürsta jde především o projev obav, že se události vymknou stranické kontrole. "Je to až obsese. Oni vnímají celý veřejný prostor jako bezpečnostní riziko, neřkuli hrozbu. Týká se to internetu, kultury, čehokoliv," uvádí příklad český sinolog. Tyto obavy jsou podle něj důvodem, proč probíhá více či méně úspěšná cenzura na čínském internetu nebo proč vznikly "převýchovné tábory" pro Ujgury v západní provincii Sin-ťiang. "Vyhodnotili je jako bezpečnostní riziko, a protože tou oblastí procházejí plynovody a ropovody ze Střední Asie, zasáhli takto nepředstavitelně tvrdě," vysvětluje Fürst. Podle lidskoprávních aktivistů je v lágrech milion z celkových 11 milionů Ujgurů. Obsese bezpečností je vidět i v akademickém světě, v posledních 10 letech jako houby po dešti vznikají na univerzitách katedry bezpečnostních studií. Profitují z toho také technologické firmy, jež vyvinuly sofistikované metody sledování lidí, které prodávají čínskému státu, ale i do zahraničí.
Lev se probouzí
"Napoleon jednou označil Čínu za spícího lva a řekl, že svět se otřese, až se probudí. Dnes se již probudil, ale svět vidí mírumilovného a přátelského lva," prohlásil Si Ťin-pching v březnu 2014. Dlouhé roky byl Peking v zahraniční aréně téměř neviditelný. Čína se označovala za rozvojovou zemi, rétoricky podporovala mírovou diplomacii a řídila se heslem reformátora Teng Siao-pchinga "Skrývej své schopnosti a čekej na vhodnou příležitost. Nesnaž se vést". To se začalo měnit po světové ekonomické krizi v roce 2008, kterou Čína prošla relativně hladce. Státní agentura Sin-chua tehdy napsala, že krize amerického finančního trhu oslabila pozici USA při jednání s Čínou, zatímco masivní čínský ekonomický růst zvýšil sebevědomí země. Si Ťin-pching po nástupu v roce 2012 hovořil o tom, že je potřeba přejít k "diplomacii velké země", jež by reflektovala, že Čína přestala být regionální mocností a stala se globální velmocí.
Čínským diplomatům dnes rozhodně nechybí sebevědomí a asertivita, jak se o tom mohli přesvědčit i čeští politici. To ovšem vyvolává protitlak a v zemích, kde se Peking snažil nejrůznějšími způsoby dostat na svou stranu tamější politiky, to způsobuje skandály. Jako například v Austrálii, kde kvůli příliš těsným stykům s Čínou již muselo odstoupit několik politiků z obou hlavních politických stran. Stejně tak jsou nyní pod tlakem Konfuciovy instituty, jež Čína zřizuje po světě a které kontrarozvědky několika zemí podezřívají, že jsou zástěrkou pro čínskou špionáž.
Zatím smíšené výsledky má Si Ťin-pchingem vyhlášená politicko-hospodářská iniciativa Nová hedvábná stezka. "V zásadě šlo o to, že po vybudování velkých infrastrukturních staveb v Číně byl přebytek stavebních kapacit, a tak se Číňané maximálně snažili stavět ve světě, a především na trase, kudy putuje čínské zboží do Evropy," vysvětluje její zrod ve své knize Elizabeth C. Economyová. Čínský stát poskytuje dotčeným zemím úvěry, ale výměnou požaduje, aby stavby prováděly čínské společnosti, které také mají kontrolu nad rozpočtem. To vede k protestům, například v Pákistánu si stěžují, že na výstavbu dopravního koridoru od čínských hranic do přístavu Gwadar si čínské firmy přivezly vlastní dělníky, mohou si naúčtovat, co chtějí, a jediné, co Pákistán může, je posléze vše zaplatit.
Se svým přístupem čínské firmy již několikrát narazily také v Evropské unii. Dobrým příkladem byla snaha účastnit se výstavby dálnic v Polsku před fotbalovým mistrovstvím Evropy v roce 2012. "Ukázalo se, že nejsou schopni se přizpůsobit evropským podmínkám, regulacím a pravidlům. Měli manýry, jako kdyby byli někde v Kambodži, a rychle narazili," vzpomíná Rudolf Fürst. Přitom podle něj je Polsko jediná pro Čínu skutečně důležitá země. "Je na koridoru přes Rusko a Ukrajinu do Německa. Česko pro ně důležité moc není, to je spíše pro dobrodružné povahy," vzpomíná s úsměvem na neslavné působení společnosti CEFC, která zkrachovala a její šéf Jie Ťien-ming, někdejší poradce prezidenta Miloše Zemana, skončil pravděpodobně v čínském vězení.
Si Ťin-pching je momentálně na vrcholu moci. Komunistická strana do svých stanov vnesla zmínku o významu jeho učení "marxismu s čínskou specifikou" a v roce 2017 se aplikace s výukou jeho myšlenek stala nejstahovanější v čínském Apple Storu. Doma Simu neuškodilo ani nezvládnutí počátku pandemie koronaviru. Je sice terčem mezinárodní kritiky, mimo jiné proto, že se snažil tlačit na Světovou zdravotnickou organizaci (WHO), ale soudě podle všeho si z ní nic nedělá. Vůdci Komunistické strany Číny jsou od roku 1993 zároveň prezidenty země. Na základě volby čínského parlamentu se prezidentem v roce 2013 stal také Si Ťin-pching. V roce 2018 byl zrušen zákon o omezení výkonu funkce prezidenta na dvě pětiletá období, takže může zůstat v čele Číny i po roce 2023. Zatím nic nenasvědčuje tomu, že se tak nestane.
