Na všem se dá cestovat. I na PET lahvích

Po osmi letech od prvního pokusu se na moře vrací už potřetí. Tentokrát bez motoru zvaného Vichr, po kterém se všechny jeho lodě jmenovaly, zato s novým členem posádky, Petrem Haškem. V roce 2017 Středozemní moře konečně zdolají. "Ten úspěch už nikoho moc nezajímal. Nebylo to žádné vzrůšo, prostě jsme nasedli a za tři dny jsme dopluli do Afriky," vzpomíná Albert Fikáček.

Pozor na netopýry

K Černému moři zase dojel s přáteli na babetách, na cestu vybíral pomocí Startovače a vznikl z ní krátký filmový dokument, který promítali na cestovatelských přednáškách. Než byl Miloš Zeman poprvé zvolen prezidentem, vsadil se Albert Fikáček s kamarádem, že pokud se tak stane, emigruje do Indie. Po Zemanově zvolení tam opravdu na několik měsíců odjel. Pak se ale od netopýra bizarním způsobem nakazil "morovou" yersiniózou. "Fotil jsem v jeskyni s hlavou zakloněnou a otevřenou pusou, netopýr neměl dobrý den, jeho zažívací problémy se trefily rovnou do mých úst a já neměl žádnou slivovici, kterou bych to propláchnul. Pár měsíců jsem pak trpěl hroznými průjmy, musel jsem se vrátit do Čech," vypráví cestovatel.

Zatáhl jsem ruční brzdu a chtěl jsem utéct, jenže dveře měly dětskou pojistku. Rusové mi dali nakládačku. Ale když odjížděli, shořelo jim auto.

Navštívil Súdán, Irák, Egypt, Kanadu i Turkmenistán. V Rusku ho zmlátili při stopování, protože neměl žádné peníze, které by jim dal. "Zatáhl jsem ruční brzdu a chtěl jsem utéct, jenže dveře měly dětskou pojistku. Dali mi pořádnou nakládačku. Ale když odjížděli, shořelo jim auto, karma asi funguje," říká.

Do Ruska se však podíval i za veselejších podmínek − vloni v létě vyjel s přáteli na nejsevernější vlakovou trať na světě. Dojeli tam starou felicií, kterou poté přeměnili na drezínu a frčeli po trati. "Dodnes z toho máme v Rusku nějaké opletačky, ale fakt jsme si to užili."

Na cesty se Sirem

Když ovšem Albert Fikáček přemýšlí o nejsilnějším cestovatelském zážitku, vybaví se mu pohodový den na lodi, slunce a nohy ve vodě. Protože se chtěl cestováním živit, v roce 2010 založil Expedition Club − netradiční "cestovní kancelář" pro lidi, které láká dobrodružství s batohem na zádech, žádné zájezdy na pláž k moři. K té pak v roce 2015 přibyla ještě Expediční klubovna, místo, kde se cestovatelé setkávají, pijí čaj, kouří dýmku a vyprávějí si o svých zážitcích.

Expedition Club v roce 2017 předal, jak sám Fikáček říká, nejschopnějšímu průvodci − Martinu Ksandrovi. "Chod kanceláře sežere spoustu peněz, klidně i polovinu ceny výpravy. Cestovka na sebe bere všechna rizika, ale mnohé problémy by se nestaly, kdyby měl sám průvodce větší odpovědnost. Spoustu věcí si navíc nedovolíte, protože se bojíte průšvihu," vysvětluje Albert Fikáček. Když prý pořádal výpravy po Súdánu na železniční drezíně, jeho kolegové nebyli moc rádi, trošku se báli úřadů a reputace firmy. "Ohrožovalo by to pak celou cestovní kancelář. Už mě to papírování nebavilo," přiznává.

Proto nyní rozjíždí nový projekt − "alternativní cestovní kancelář" pojmenovanou Sir Fogg podle hlavní postavy Verneova románu Cesta kolem světa za osmdesát dní. Princip je prý podobný jako Airbnb, akorát aplikovaný na cestovní kancelář. Jste-li průvodce a vyznáte se v nějaké oblasti, stačí se zaregistrovat, Sir Fogg vyřídí všechna povolení a vy můžete provádět.

Start ovšem zatím překazil koronavirus. Stejně jako ostatní projekty Alberta Fikáčka.

Konec dobrodruha

Provozuje ještě autobusové linky z Česka do Vídně a na Ukrajinu. Toto podnikání rozjel ze zisků svých ostatních projektů − cestovní kanceláře, Expediční klubovny, provozování coworkingového centra a z práce v energetice. Některé vozy koupil na leasing.

Plánuje také zavést vlakové spojení z Prahy do ukrajinského Čopu. Zamiloval se totiž do železnice. Pořádá proto i několik festivalů ve vlaku − předloni to byl poprvé Silvestr Express. V létě pak z Prahy do Piešťan vyrazil ŽiWELL Express plný cestovatelských přednášek a koncertů. Na silvestra se tradice Silvestr Expressu opakovala a 200 lidí vyjelo z Prahy přes moldavský Tiraspol do Černobylu.

"Zatím to není rentabilní, festival se financuje jen ze vstupného a pronájem vlaků je dost drahý. Nevyplatí se koupit vlak jenom kvůli vlakfestům. To by ovšem mohla změnit ta pravidelná vlaková linka, brzy budeme mít vlastní soupravu." Jeden vagon přijde zhruba na 250 tisíc, opravit ho pak stojí půl milionu. Peníze cestovatel shání od spřátelených investorů a některé vozy možná pořídí na leasing.

Albert Fikáček věří, že se uskuteční i letošní ročníky vlakfestů − alespoň v nějaké "osekanější" formě. Jeden ze spoluorganizátorů vlakfestů Matúš Horváth přiznává, že mu koncept festivalů na kolejích zpočátku připadal šílený. "Albert se nebojí toho, co ještě neexistovalo a existovat by mohlo. Občas proto potřebuje někoho, kdo mu řekne, co už je přes čáru. Jenomže si k sobě vybral stejně bláznivé lidi, takže se to často nestává. A tak jsme i festivaly ve vlaku nakonec rozběhli," směje se spoluorganizátor.

Dvaatřicetiletý Albert Fikáček vystudoval management a psychologii na Newton College v Brně. Na Masarykově univerzitě pak pokračoval oborem mezinárodní vztahy, ale protože pořád někde cestoval, musel školu přerušit. To se teď změnilo, doufá, že i magisterské studium brzy dokončí.

Letos se mu narodil syn, a tak mu ani příliš nevadí, že se nyní za hranice nedostane. "Spousta dobrodruhů končí, když přijde rodina. Asi jsem na tom stejně. Naštěstí jsem už ale procestoval všechno, co jsem chtěl." Tvrdí, že pořád sice může zažívat nové věci, ale potřeboval by čím dál větší dávku "cestovatelské drogy". Za novým dobrodružstvím by musel až k lidojedům, jenže to se mu příliš nezamlouvá. Rád by ovšem projel na katamaránu severní cestu kolem Grónska, přes Beringův průliv a Rusko. Není si ale jistý, zda je to reálné. Což pro Alberta Fikáčka ovšem vůbec nemusí být překážka.