Na zahraničních univerzitách se potkávají doktorandi s různým přístupem. Jedni spíš očekávají, že udělají, co se jim řekne. Ti druzí chtějí přicházet s nápady, vymýšlet nové cesty. Manželé Markéta a Jakub Tomkovi sami sebe řadí do druhé skupiny. Tomu se naučili ve světě − věřit si, zbytečně se nepodceňovat, umět prodat výsledky své práce. Důkazem jejich kvalit je nabídka Oxfordu, aby tam po dokončení doktorátu pokračovali v práci na postdoktorandských pozicích. Na prestižních univerzitách to není zrovna obvyklé. Školy spíše prosazují, aby se aspiranti nezabydleli v jedné instituci a po dokončení doktorátu šli jinam. Tomkovi ale měli štěstí. Výzkumné skupiny, se kterými v Oxfordu spolupracovali, je najaly, aby mladí vědci z Prahy navázali na svůj předchozí výzkum.
Nedávno jste již předplatné aktivoval
Je nám líto, ale nabídku na váš účet v tomto případě nemůžete uplatnit.
Tento článek pro vás někdo odemknul
Obvykle jsou naše články jen pro předplatitele. Dejte nám na sebe e-mail a staňte se na den zdarma předplatitelem HN i vy!
Navíc pro vás chystáme pravidelný výběr nejlepších článků a pohled do backstage Hospodářských novin.
Zadejte e-mailovou adresu
Zadejte e-mailovou adresu. Zadaná e-mailová adresa je ve špatném formátu.
Máte již účet? Přihlaste se.
Zpracování osobních údajů a obchodní sdělení
Využitím nabídky beru na vědomí, že mé osobní údaje budou zpracovány dle Zásad ochrany osobních a dalších zpracovávaných údajů, a souhlasím se Všeobecnými obchodními podmínkami vydavatelství Economia, a.s.
Přihlaste se,
nebo si jen přečtěte odemčený článek bez přihlášení.
Zdá se, že už se známe
Pod vámi uvedenou e-mailovou adresou již evidujeme uživatelský účet.
Děkujeme, teď už si užijte váš článek zdarma
Od tohoto okamžiku můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Začít můžete s článkem, který pro vás někdo odemknul.
V e-mailu máte odkaz k nastavení hesla a dokončení registrace. Je to jen pár kliků, po kterých můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Ale to klidně počká, zatím si můžete přečíst článek, který pro vás někdo odemknul.
Pokračovat na článekBiomedicínský výzkum se dnes provádí s pomocí informatiky. A právě na tom se v Oxfordu podílejí manželé Tomkovi. Výpočetní modelování živých systémů, kterému se věnují, umožňuje chápat chování a fungování zvířat, orgánů a buněk až na úroveň proteinů a molekul. Sofistikovaná datová analýza zase odhaluje fungování genetiky nebo přispívá k lepšímu pochopení principů vzniku rakoviny. Zpracování obrázků a videí pak může usnadnit lékařskou diagnostiku či napomoci analýze hodnot naměřených v laboratoři.
Jejich vrstevníci se ovšem na proslulé anglické univerzitě spíš stále střídají. To podle Tomkových dělá z Oxfordu průtokový ohřívač. "Spousta zajímavých lidí přichází, ale když se s nimi člověk trošku sblíží či třeba sehraje v kapele, už zase mizí, takže chybí kontinuita. Proto pro nás Oxfordská univerzita nemá lidsky tak silného ducha jako náš matfyz," připouští Jakub Tomek.
Na pražské Matematicko-fyzikální fakultě UK studenti zažijí komorní prostředí, kde se jim učitelé velmi věnují. A podporují je nikoli v soutěžení, ale ve sdílení radosti ze společného objevování, řešení problémů, "hraní". "Na matfyzu se jen nepřemýšlí, jak si co nechat patentovat a jak co prodat," dodává Jakub Tomek a jeho žena doplňuje, že se proto s manželem považují za matfyzácké patrioty. "Toho se už nezbavíme a jsme za to rádi," říká. Oba se shodují v tom, že právě přístup, se kterým se na pražské univerzitě setkali, jim dodal energii a podnítil zvědavost.
Nemělo to chybu
Markéta a Jakub Tomkovi se dali dohromady, když ve druhém ročníku matematicko-fyzikální fakulty začali v programování trénovat prváky. "Programování nás chytlo a strašně bavilo. Je úžasné, když do něj člověk pronikne. Dává mu okamžitou zpětnou vazbu, a pokud program funguje, tak i odměnu," vysvětlují a shodují se, že bakalářské studium na matfyzu "nemělo chybu". Dostali se do skupiny Cyrila Broma, jednoho z pionýrů propojení informatiky a přírodních či společenských věd. Jakub Tomek u něj dělal bakalářskou práci na téma modelování chování hmyzu, jeho budoucí žena se zabývala virtuálními softwarovými bytostmi, zvanými agenti, kteří imitují lidské nebo zvířecí chování.
Oxford je průtokový ohřívač. Přichází tam spousta zajímavých lidí, ale když se s nimi člověk trošku sblíží, už zase mizí.
V rámci diplomové práce pak Jakub Tomek ve Fyziologickém ústavu AV ČR analyzoval data ze supermoderního mikroskopu pro zobrazování aktivity neuronů v živém mozku. "Snažili jsme se přijít na to, jak jejich aktivitu vůbec naměřit, kvantifikovat. Z této práce nakonec vznikl jeden z mých dosud nejcitovanějších článků."
Markéta Tomková ve své diplomové práci vyvinula počítačový model sluchové kůry mozku, pomocí kterého zkoumala, jak hluk ovlivňuje aktivitu neuronů a spojů mezi nimi. Oba tak stále více tíhli k propojení informatiky a biologie či medicíny. Markéta Tomková ostatně byla odmala směrována k tomu, aby se stala lékařkou, tak jako maminka, babička i dědeček.
Manželé chtěli pokračovat v doktorském studiu a dále rozvíjet svůj zájem o propojení informatiky a biologie. Většinu toho, co se mohli naučit na matfyzu, se ale už naučili. Markéta Tomková si navíc ukousla obrovské téma, které v Česku a skoro ani v zahraničí nikdo nedělá. "Tehdy už mi začínalo být jasné, že jestli chceme stoupat, musíme jít dál, poznat, jak se to dělá jinde. Což by nakonec měl udělat každý, kdo se chce věnovat vědě."
Musíte do světa!
K tomu, že se odhodlali opustit pražskou alma mater a vyrazit na zkušenou, však přispěli dílem i Markétini prarodiče, povoláním fyziolog a lékařka. Jednou si "mladé" pozvali a ptali se na jejich plány. "No tak asi budeme na matfyzu, tam je to dobrý," tehdy ještě odpovídali. Ale prarodiče jim položili zásadní otázku a hned na ni odpověděli: "Chcete dělat vědu? Tak musíte do světa!"
Vzhledem k výborným studijním i vědeckým výsledkům si manželé Tomkovi troufli zažádat o stipendium u Bakala Foundation, nadace manželů Bakalových, která podporuje studium talentovaných mladých lidí na prestižních zahraničních univerzitách. Když se o stipendium ucházeli, museli prokázat odborné, komunikační a jazykové znalosti. Kromě toho měli napsat o svých zálibách. Zatímco Markéta Tomková je charakterizovala větou "Svůj neodborný čas trávím nejraději tancem, různými aktivitami v přírodě a v horách a posledních pár let také pitím čaje se svým manželem", její muž popsal, že se rád věnuje čínskému stylu přípravy čaje gong fu cha, pití sheng puerhu a blogování o něm, a také hře na irské dudy a flétny.
Společné pití čaje má ostatně pro manžele Tomkovy velký význam. Za nejblaženější chvilky považují ty, když sedí u svých počítačů, pouští si hudbu a mezi sebou mají čajové moře − rozložené konvičky a šálky. "Pracujeme, pak si dáme čaj, tehdy se člověku rozostří mozek, myšlenky mohou chvilku jít jiným směrem a pak zase zaostří…" Na společné klidné přemýšlení a pití čaje ale v poslední době už tolik času nezbývá. Na konci loňského roku se jim narodil syn Samuel, ačkoliv je v období "vědeckého dospívání", kterým Tomkovi procházejí, těžké se pro rodičovství rozhodnout.
V životním období, kdy se daří dobře a hodně pracovat, se nehodí mít děti. Ale my jsme si řekli, že to zvládneme.
Kombinovat rodinný život s věčnými změnami, přesouváním, s opravdu tvrdou prací, kdy je stálá profesní pozice v nedohlednu, je náročné. Zároveň chybí finanční jistota. "V tomto životním období se opravdu nehodí mít děti, krom toho se člověku nejvíc daří dobře a hodně pracovat. Ale my jsme si řekli, že to prostě zvládneme. Neradi bychom patřili k těm, kteří ve 37 letech zjistí, že už je na dítě pozdě, nebo že jim to nejde," shodují se manželé.
Vědecká detektivka
V Oxfordu pracují každý na svém projektu. Jakub Tomek se od neuronů, jimiž se zabýval v Praze, přeorientoval na kardiologický výzkum a studium principu vzniku arytmií. K tomu používá výpočetní modelování srdečních buněk i laboratorní experimenty na srdcích, což se podle jeho slov skvěle doplňuje.
Markéta Tomková zkoumá procesy, které způsobují nebo spouštějí mutace DNA, potenciálně vedoucí k rakovinnému bujení. Zjišťuje, co stojí za procesy vedoucími ke vzniku nádorů a jakými zásahy tomu můžeme předcházet. "Je to jako detektivní pátrání. Pro bioinformatiky jsou to žně, máme k dispozici mraky dat různých typů, můžeme využívat zajímavé algoritmy a zpětně se vracet k biologické podstatě těch procesů. Je to užitečné a smysluplné."
Kromě toho pracují na dalších věcech. Zapojili se například do projektu Social Coder, který propojuje programátory dobrovolníky s charitativními organizacemi. Tomkovi nabídli svůj programovací čas Lékařům bez hranic. Vyvíjeli programy na předpověď spotřeby léků a zdravotnického materiálu. Další jejich "srdcovkou" je spolupráce s Centrem pro dospělé s vrozenou srdeční vadou, které v pražské Nemocnici Na Homolce vede Markétina maminka, kardioložka Jana Rubáčková Popelová. "Přišlo mi vtipné se takhle rodinně propojit, takže nemocnici pomáháme s medicínskou statistikou a se sledováním faktorů, které mohou předpovídat úmrtnost u pacientů s vrozenou srdeční vadou."
Teď se ale Markéta Tomková snaží plně věnovat synovi. "Zároveň jsem ten typ, který k životu potřebuje práci. V Oxfordu se nesmí vyvíjet nátlak na matky, aby při mateřské pracovaly, dost se to hlídá, takže musím skoro žadonit, aby moje projekty neuspávali. S Jakubem se totiž v pohodě u Samuela můžeme střídat."
Kočovná kariéra
Teď manželé usilovně řeší, co podniknou, až skončí mateřská a jejich postdoktorandský pobyt v Oxfordu. Uvažují, zda se vrátí domů do Prahy, nebo se vydají ještě někam dál do světa.
Jakub Tomek dostal nabídku z univerzity v Kalifornii, od jednoho z největších guru v oboru kalcia v srdečních buňkách. "Je to fantastická skupina se skvělým vybavením a skvělými nápady. Takže momentálně zvažujeme Ameriku. Když už bychom se ale měli vydat takhle daleko, musí to být hodně dobré pro oba, nebo super alespoň pro jednoho, a ne úplně špatné pro druhého."
Markéta Tomková jakožto odbornice na analýzu genetických dat je flexibilní. Nabídku pro manžela považuje za velkou šanci. Pokud by ale odešli, museli by strávit v Kalifornii tři až pět let.
Od dnešních vědců, kteří se ve svých oborech pohybují na vyšší úrovni, se právě toto očekává: nezůstávat na jednom místě, po třech letech měnit laboratoř, ideálně město, stát, kontinent. Až po několika štacích mají nárok se usadit a založit vlastní výzkumnou skupinu. "Takže ač se neradi stěhujeme a vůbec nejsme dobrodruzi, už jsme si zvykli na myšlenku, že ještě dlouho nenastane čas zakořenit," uvědomují si.
Návrat do Česka jim zatím nedává "vědecky smysl". Nemohli by tak jednoduše růst, dělat zajímavé projekty. A jak dodává Jakub Tomek, "smysl" to musí dávat i z hlediska financování výzkumu. Jen na peníze plynoucí z vědeckých ústavů se zcela spoléhat nedá. Ve hře tak stále zůstává i anglická varianta, při níž by mohla Markéta Tomková pokračovat ve svém dobře rozjetém projektu. Anebo varianta úplně jiná.
