Krása železa, rzi, ohně a kouře. Viktor Mácha fotí mizející svět těžkého průmyslu

Blonďatá hnědooká holčička v mikině s jednorožcem ukazuje prstíkem na jeden z obrazů, které zaplňují velkou část místnosti. Je na něm namalovaný muž s dlouhým plnovousem v modrých montérkách, na čele slévačské brýle, na rukách tuhé kožené rukavice, tvář mu ozařuje odpich kupolní pece, ve které se taví litina. Vypadá trochu jako trpaslík. „Violko, to je Petr, tavič,“ vysvětluje holčičce její otec Viktor Mácha. Člověk, který většinu svého času věnuje fotografování závodů těžkého průmyslu v Česku i v zahraničí. Něčím podobným se ve světě zabývá jen málo lidí a vedle kurátorů galerií a odborných pracovníků muzeí znají Máchu také laičtí příznivci industriálních výjevů. S početnou skupinou svých fanoušků komunikuje hlavně přes Instagram.

Někteří z nich dokonce podle Máchových fotografií malují obrazy. To je také případ taviče Petra ze Železáren Štěpánov. Obraz podle fotoportrétu namalovala íránská malířka Sona Eslami. Mácha od ní obraz za symbolickou cenu koupil. Někdy to tak dělá. „Většinou se to týká ruských umělců. Prodejní cena těch obrazů je 60 až 150 tisíc korun, mně to pošlou třeba za pět tisíc,“ říká fotograf a ukazuje další obraz. Podle jeho snímku ruské železárny Kosaja Gora ho namaloval český malíř Jan Macúch a čtvercový obraz Máchovi věnoval: „Hodil jsem fotku na Instagram a napsal k tomu, že by z toho byla super malba. A on mi za 24 hodin poslal fotku obrazu, na kterém dělal celou noc.“