V Česku jsou mluvčí politiků většinou jen nesamostatné mluvící hlavy. Zcela mimo běžné kategorie zůstává Jiří Ovčáček

Z Česka známe mluvčí většinou jako mladé ženy či muže odříkávající fráze na televizní kameru. Většina z nich si musí sdělení i té nejbanálnější informace nechat posvětit nadřízeným politikem či úředníkem. Důvod je prostý: tuzemští politici ani státní instituce ještě nepochopili, že kvalitní mluvčí má mít přístup ke všem zásadním informacím, teprve pak se stává nepostradatelnou součástí jejich činnosti.

Na Západě je tomu zhusta jinak. Mluvčí tam jsou v neustálém kontaktu s politiky, pro které pracují. Chodí s nimi i na ta nejvýznamnější jednání. Logicky – jen dokonale informovaný mluvčí dokáže posléze médiím vysvětlit, o co jde. A samozřejmě se i pokusit ovlivnit zpravodajství ve prospěch svého nadřízeného. Také to je jeden z hlavních úkolů, který ženy či muži mluvící za politiky mají.