Čtyři a půl tisíce ran kladivem: o měděné pálenice z Uherského Brodu je zájem od Spojených států až po Vietnam

A tenhle znáte? To přijede Pražák na Moravu a hned se ptá: „Strýčku, kde tady pálíte tu slivovici?“ Stréc ho vyvede na kopec nad dědinou a praví: „Vidíš tú věžičku kostela? Tož tam né, ináč všade.“ Na Valašsku, Slovácku či na Hané se pálenky vyrábějí všude možně, nejen ve státem schválených pálenicích. Každý, kdo se cítí být správným Moravanem, má proto vlastní názor na to, jak vyrobit tu nejlepší kořalku. „Naši otcové a dědáčci třeba stále tvrdí, že pálenice musí jet na dřevo, protože tím se přece topilo vždycky. Při správné destilaci ale nemůžete mít výkyvy teplot jako u dřeva. Proto se dnes spíše využívá elektřina či plyn. S nimi máte zajištěný stálý ohřev,“ říká Bronislav Janča, šéf Kovodělu Janča, uherskobrodské firmy zaměřené na výrobu lihovarů a pěstitelských pálenic.

Bronislav spolu s bratry Petrem a Luďkem před lety rodinný podnik převzal od svého otce Josefa, který ještě podobné historické metody vyznával také. „My ale sázíme na moderní přístupy. Palírny přece stavíme pro budoucnost, ne pro starší ročníky. Jsme hrdí hlavně na náš vývoj a na design. Ten nám prodává,“ je si jistý Bronislav Janča. Pod jeho vedením se z Kovodělu stala společnost dodávající do více než 40 zemí – od Spojených států až po Nový Zéland či Vietnam.