Chceme se vrátit do kanclu? Když má šéf na home office jiný názor než vy

Home office byl před pandemií u nás ve firmě sprosté slovo. Nemohl na něj nikdo. Výjimku dostal jen kolega, který měl nemocné děti,“ říká třicátník Pavel, který pracuje jako strojní konstruktér pro společnost se sídlem mimo Prahu. Teď vykonává práci z domova už šestý měsíc v kuse, tři měsíce pracoval ve svém pokoji také loni na jaře během prvního lockdownu. Je na tom stejně jako zhruba polovina jeho kolegů. Druhá půlka dává nyní v době rozvolnění přednost návratu do kanceláře. „To jsou většinou kafíčkáři, kteří chtějí pokecat u cigárka,“ domnívá se Pavel, který bydlí sám a označuje se za introverta. Jmenuje se jinak, skutečné jméno ale uvést nechce. Coby obyčejný pěšák má zákaz se k čemukoliv ve své firmě veřejně vyjadřovat.

Pavel říká, že práce z domova mu vyhovuje neskonale víc než pobyt v open spacu neboli velkoprostorové kanceláři, kterou do loňska sdílel s desítkami spolupracovníků. „Před pandemií jsem se cítil v práci unavený, pořád někdo kolem chodil, rozptyloval. Doma podám mnohem lepší výkon.“ K práci mu stačí počítač vybavený potřebným programem a telefon. Hodně ho štvalo dojíždění do práce, které mu zabíralo dvě a půl hodiny denně. Teď si ráno pospí o více než hodinu déle, což se podle něj také výrazně projevuje na kvalitě odvedené práce. Pavel se ale obává chvíle, kdy pandemická opatření skončí a šéfové je do „kanclu“ naženou všechny – jak říká – „befelem“.