Cesta sovětského vůdce Nikity Chruščova a jeho početné delegace do Československa v srpnu 1964 měla všechny rysy situace, kdy si páni přijíždějí prohlédnout podřízenou provincii. Chruščov seděl zcela znuděný v křesle a vůbec neposlouchal, když sovětský ministr zahraničí Andrej Gromyko na oficiální ceremonii předčítal právě podepsanou smlouvu o vzájemné spolupráci. „Pro jeho pohodlí držel Gromykovi dokument před očima vkleče vysoký úředník Černínského paláce,“ popisuje situaci na pražském ministerstvu zahraničí historik Karel Durman. Ještě předtím si sovětská delegace zajela na lov do zámeckého parku v Lánech. „Masakrovali tam ochočené srny zvyklé přicházet k lidem v očekávání pamlsku,“ dodává Durman. Ihned poté byl Chruščov jmenován čestným československým myslivcem.

Ponížení, které českoslovenští komunisté museli strpět od svých sovětských soudruhů, tehdy ovšem zůstalo veřejnosti skryto. Nebylo ani záměrné, šlo prostě o vyjádření reálně existujícího stavu: Praha byla plně podřízena Moskvě. V politice se ale pravidelně setkáváme s ponížením, které je zcela záměrné. Mívá za cíl zdeptat protivníka či konkurenta a vyvést ho z rovnováhy. A ukázat mu vlastní převahu. To, jakým způsobem politici v jednotlivých zemích s ponižováním svých soupeřů pracují, hodně vypovídá o úrovni tamního politického života či politické kultury.

Zbývá vám ještě 90 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se