To nejsem já, já jsem brácha, brácha šel na záchod! Historky z distanční výuky neboli pocta učitelům

„Olivere, vždycky když tě vyvolám, tak opustíš schůzku!“ nese se třiceti obývacími pokoji. Probíhá on-line hodina v 7. A jedné pražské základky a já si říkám, že v dnešní situaci bych opravdu nechtěl být učitelem. Zachovat klid, nadhled a k tomu efektivitu vyučování, to je v podmínkách distanční výuky nadlidský výkon. Když si uvědomíme, co všechno musí učitelé řešit, nezbývá než smeknout a říci, že jsou nenápadnými hrdiny covidové krize. Tenhle text nemá být jen sbírkou vtipných historek mých přátel (jak učitelů, tak rodičů) z distanční výuky. Má být hlavně poctou všem učitelům, kteří se snaží zajistit, aby se packalství naší vlády, kvůli které jsou české školy souvisle zavřené nejdéle v celé Evropě, podepsalo na mladé generaci co nejméně.

Sotvakdo mimo učitelskou branži si dokáže představit, jak moc se styl práce učitelů musel změnit a jak obtížné je se kromě výuky vypořádávat s nekonečným množstvím nástrah on-line prostředí. Hláška „Paní učitelko, můžete to zopakovat? Mně tu na vás štěká pes!“, kterou zaslechl pan Václav Špinka, je pro distanční výuku poměrně symptomatická. Podobně jako omluva „Promiňte pane učiteli, já zase zaspal“, na které by nebylo nic divného, kdyby ji ovšem učitel a můj spolužák z peďáku Jan Červa neslyšel v 11 hodin a sedm minut.

Dialog, který byl vrcholnou zkouškou nervů vyučujícího, mi ovšem popsala kolegyně Irena Cápová. 

„Sebastiane, vypni si ten mikrofon, když mluvíš s bratrem.“

„Já ale nemám bratra, paní učitelko!“ 

„Tak s kým to tam mluvíš?“

„Já vůbec nemluvím a mikrofon mám vypnutej!“

„To mluvím já, paní učitelko, Matyáš!“

„Matyáši, vypni si mikrofon. Tak kdo mi odpoví na tu otázku? Když máte všichni vypnutý mikrofony, tak asi těžko, že jo? Přihlásí se někdo? Matyáš se hlásí?“

„Paní učitelko, já chci jen říct, že taky nemám bratra, mluvil jsem s dědou, kdo půjde se psem.“

„Dobře, děti. Pět minut přestávka.“

Snášet dlouhodobě podobné scénky a nedospět do podobného stavu jako učitelka Maxová ve filmu Obecná škola je výkon pro stoika. Přesně jak to formulovala jedna z mladých pedagožek: „Je to zhruba v intervalu ‚Rozesměj si svou učitelku‘ a ‚Děcka, nenuťte mě, abych už v devět začala pít‘.“