Michal Bregant říká, že kdo chce poznat okolnosti dnešní krize, může si přečíst Prekariát od Guye Standinga.
Foto: NFA – Dora Kubíčková
Michal Bregant řídí Národní filmový archiv a v soukromí – za časů covidu – uklízí, třídí, odhazuje balast. A čte si například Jana Zábranu.

Které knížky máte právě na nočním stolku?

Když jsem se loni na podzim vyhrabal z covidu, koupil jsem si Válečný deník 1914–1918 Ernsta Jüngera. Moc jsem si nepomohl. Ne proto, že Jünger zaznamenává krutosti války, ale proto, že tak důležitý text má spoustu překladových a edičních chyb. To mě zamrzelo a kniha se odebrala do regálu vedle jeho Chůze lesem a Na mramorových útesech – ty jsou ovšem skvělé.

Guy Standing: Prekariát, Rubato, 2018
Guy Standing: Prekariát, Rubato, 2018
Foto: Nakladatelství Rubato

Které filmy si hodláte v nejbližší době pustit?

Sleduju pozorně své „filtry“ neboli bubliny. Lidé, s nimiž jsme v on‑line seskupení, mě maně na něco upozorní, rozšiřuju si obzory. Taky přemýšlím o budoucnosti filmu. Jak mu budou příští generace rozumět, bude je vůbec zajímat, že má film bohatou minulost?

Jan Zábrana: Celý život, Torst, 2001
Jan Zábrana: Celý život, Torst, 2001
Foto: Nakladatelství Torst

Doporučil byste knihy a filmy jako lék na home office, karanténu či covid‑19?

Home office nepotřebuje lék, vždyť je to jen jiný způsob výkonu práce. Akorát že se nám trochu sesypal sociální rozměr: zajít spolu na oběd, po práci na kus řeči, třeba o politice. Málo se o ní mluví, jen se ignoruje nebo se na ni nadává. Prekariát od Guye Standinga je možná už trochu zastaralý (vyšel roku 2011), ale jestli chceme poznat okolnosti dnešní krize, tohle svědectví k nim patří.

Henry David Thoreau: Deník, Paseka, 2020
Henry David Thoreau: Deník, Paseka, 2020
Foto: Nakladatelství Paseka

Kterou knihu si v tomhle životě ještě musíte přečíst?

Ti chytřejší využili lockdownu k přečtení tlustých knih. Já jsem se zase pokusil trochu pořádat svou pozůstalost: aby po mně nezbyly zbytečnosti, odhazuju balast. Necenzuruju, jen třídím, uklízím. Což je taky forma románu.
Kterého autora byste rád pozval na sklenku vína?
Věřím Janu Zábranovi. Jeho reflexe veřejného i soukromého života mi je blízká, je dobré s ním rozmlouvat.

A se kterým autorem byste se nebál strávit desetihodinový let? 

S lítáním už to taky nebude ono, představuju si spíš loď, třeba transatlantickou. Důležité jsou zvuky, které by naši cestu provázely. Občas by oceán konverzaci přehlušil zrovna ve chvíli, kdy říkáme něco důležitého. Mám v oblibě mlčení, je to vyšší forma komunikace, které se nelze oddávat s každým. Bavilo by mě mlčet s Henrym Davidem Thoreauem: jeho Deník je krásné čtení a mlčením bych mu možná ještě lépe porozuměl.

Související

Kultura 26.3.2021

Moje čtení: sochař Lukáš Rittstein

Sochař Lukáš Rittstein si rád čte o neznámých světech a rád je také objevuje. A potom třeba...