Vzpomínka na pobyt v jednom okresním městě je asi čtyři roky stará. Z hlubokého spánku vás vytrhává nezvyklý a neustávající hluk, který se šíří zvenčí. Za okny je ještě tma, hodinky ukazují teprve před pátou ráno. Po chvíli si uvědomíte, že je předvelikonoční Zelený čtvrtek a zvuk je ten samý, který vás během "svátků jara" budil už za normalizačního dětství. Tehdy parta kluků z okrajové čtvrti středočeského města obrážela ulice s dřevěnými řehtačkami, aby nehledě na vládnoucí ateistickou ideologii před každými Velikonocemi navazovala na starý zvyk lidového křesťanství. Hrkání řehtaček mělo nahrazovat zvonění zvonů, jež podle pověsti uletěly do Říma a ztichly až do Bílé soboty. Takže ti kluci − tedy spíš jejich potomci − ten rituál udržují ještě dnes, v pokročilém 21. století, řeknete si překvapeně a jdete zase spát.
Téma
Nejen jiné Velikonoce. Pohřby bez obřadů, málo tradičních svateb? Rituály nemizí, naši předkové by je jen nepoznali

Musíme se přizpůsobit. Velikonoční řehtači na Chodsku budou letos klapat jen ze zápraží a oken.
Foto: ČTK
Letos už druhý rok po sobě na velikonoční koledníky s pomlázkami v ulicích nejspíš moc nenarazíme. Tradiční rituály se však z moderní společnosti vytrácely už před pandemií. Oproti minulému století ubývá svateb i křtů, přibývá pohřbů bez obřadu. Jako by je současníci k životu nepotřebovali. Jde ale o optický klam: obřady se jen mění v eventy, se kterými se roztrhl pytel.
HN
Máte již předplatné? Přihlaste se.