Až do 18. století neexistovaly obálky jako dnes. Odesilatelé proto své listy složitě přehýbali, podobně jako když se skládá papírový parník. Pokud by je někdo cizí otevřel, adresát by to poznal.
Foto: Profimedia
Dopisy se až do 18. století kvůli zabezpečení složitě skládaly. Dnes jim při rozkládání hrozí zkáza. Vědci zjistili, jak je přečíst bez otevření: za pomoci rentgenu a umělé inteligence.

Drahý bratranče, prosím vás, abyste mi poslal úředně ověřený výňatek úmrtního listu pana Daniela Le Perse. Je pro mne důležité tento výňatek mít," napsal 31. července 1697 právník Jacques Sennacques z francouzského Lille do nizozemského Haagu. Adresátem byl jeho příbuzný, kupec Pierre Le Pers. Francouzsky psaný dopis se k obchodníkovi z neznámých důvodů nikdy nedostal. Až nyní si ho přečetli vědci. Ti přitom neporušili jeho speciální "zapečetění".

Až do 18. století neexistovaly obálky, jak je známe dnes. Odesilatelé proto své listy složitě přehýbali, podobně jako když se skládá papírový parník. Někteří pisatelé si s tím dávali takovou práci, že výsledná zásilka byla sice drobná, ale silná jako balíček karet. Cíl byl prostý: pokud by si dopis cestou k adresátovi přečetl někdo nepovolaný, dalo se to rychle odhalit. List se nedal rozložit, aniž by se papír částečně nenatrhl.

3148

dopisů čítá takzvaná Brienneova sbírka. Simon de Brienne působil na konci 17. století jako poštmistr v Haagu. V jeho pozůstalosti se našly listy zaslané do tohoto nizozemského města mezi lety 1689 a 1706, které nebyly nikdy doručeny. Celkem 577 těchto dopisů nebylo dosud odpečetěno. Brienneovu sbírku spravuje Muzeum komunikace v Haagu.

Citovaný dopis, který se nejspíš týkal vypořádání dědictví, je součástí sbírky více než tří tisíc nedoručených listů z pozůstalosti tehdejšího haagského poštmistra Simona de Brienneho. Pětina těchto dopisů zůstává dodnes zapečetěná. Důvodem je právě fakt, že otevření složitě poskládaných listů, jako je ten od právníka Sennacqua, by mohlo historické dokumenty nenávratně poškodit. Vědce z americké MIT a King's College v Londýně, kteří nyní Brienneovu sbírku zkoumají, zajímá právě složitý druh pečetění tehdejších dopisů. Aby tento fenomén mohli detailně analyzovat a staré listiny přitom neporušili, využili moderní technologie.

Přes tři sta let starý zabalený dopis výzkumníci umístili do takzvaného mikrotomografu, který dokáže detailně zobrazit vnitřní strukturu materiálu. Na výsledném 3D skenu provedeném pomocí rentgenových paprsků se vysvítily čáry inkoustu v jednotlivých vrstvách přehnutého listu. Speciálně vytvořená umělá inteligence následně ve virtuálním prostředí vytvořila obraz již rozloženého dopisu. Celý text zhruba o 200 slovech tak bylo možné přečíst.

Pečetění listů přehýbáním se označuje termínem letterlocking neboli "uzamykání dopisů". V Evropě bylo běžné od 13. do 18. století, kdy vznikly první moderní obálky. Vědci hodlají novou metodu využít k analýze tisíců dalších listů z historických sbírek, jež nyní zůstávají "uzamčené". Četba starých listin by měla historikům pomoci zpřesnit obraz o každodenním životě tehdejších lidí.