Eurokomisařka Věra Jourová
Foto: Reuters
Eurokomisařka Věra Jourová čte hodně a často s tužkou v ruce. Nejradši má ale knížky, z nichž si poznámky dělat nemusí.

Které knihy teď máte na nočním stolku?

Vrší se mi tam knihy už přečtené a hustě opoznámkované. Například je tam Kissingerovo Uspořádání světa, Judtovo Zapomenuté 20. století anebo kniha Hannah Arendtové Eichmann v Jeruzalémě. Jsem přesvědčená, že budoucí průšvihy lidstva se dají vyčíst z těch minulých. A také − jak těm průšvihům umět předcházet a zabraňovat.

Henry Kissinger: Uspořádání světa, Prostor, 2016
Henry Kissinger: Uspořádání světa, Prostor, 2016
Foto: Nakladatelství Prostor

Takže si čtete jen s tužkou v ruce?

To zase ne. Na nočním stoku mám také knížky, které čtu bez tužky, ale o to radši. Momentálně například Jiřího Suchého Klaun si povídá s Bohem nebo Magor a jeho doba od Marka Švehly.

Marek Švehla: Magor a jeho doba,Torst, 2017
Marek Švehla: Magor a jeho doba,Torst, 2017
Foto: Nakladatelství Torst

Máte nějakého zvláště oblíbeného spisovatele?

Ráda čtu české autorky, například Alenu Mornštajnovou nebo Petru Soukupovou. Přečetla jsem, myslím, skoro všechno od Louise de Bernierse, hodně knih od Johna Irvinga. A také od Umberta Eca, především jeho eseje a postřehy. Ráda se vracím k Tulákovi po hvězdách Jacka Londona. Jeho návod, jak přežít, když nic nenasvědčuje tomu, že byste přežít měla, mě fascinuje.

Jaroslav Seifert: Všecky krásy světa, Československý spisovatel, 1982
Jaroslav Seifert: Všecky krásy světa, Československý spisovatel, 1982
Foto: archiv

Tak to jsme už skoro u literatury pro náctileté… Co jste ráda četla, když jste byla malá holka?

Myslím, že tak jako všecky "holky" mého věku jsem četla Stanislava Rudolfa, který přišel se zásadní postavou − holkou přezdívanou Metráček. Měly jsme hodně společného: nadváhu, obě jsme hrály házenou a obě jsme hledaly cestu, jak se i s faldíky probojovat k sebevědomí a respektu. No a samozřejmě nesmím opomenout Čtyřlístek! Sice jsem měla slabost pro Bobíka, ale mou jasnou favoritkou byla Fifinka, která se dokázala prosadit v klučičí partě. Výborný vzor pro fungování v politice, což je taky − zatím − vesměs klučičí parta.

Kterou knihu si v tomhle životě ještě musíte přečíst?

Seifertovy Všecky krásy světa. Četla jsem ten nádherný a laskavý text zamlada ještě jako čistá duše, pak znovu kolem pětačtyřicítky s duší již značně okoralou. Byly to dva zcela odlišné zážitky, moje schopnost pochopit a vnímat tu poetiku šla s věkem dolů. A tak to se sebou zkusím znovu, za pár roků, až budu dáma v letech, která už leccos o krásách světa ví.

Se kterou autorkou byste ráda zašla na skleničku dobrého vína?

S Irenou Douskovou. Jsme narozené ve stejném dni, vystudovaly jsme stejné školy a soudě z jejích příběhů jsme zažívaly podobné věci ve stejné době. Ráda bych si s ní jen tak pokecala o životě.

A se kterým autorem byste si ráda povídala po celý let přes oceán?

Mohl by to být třeba Amos Oz, který toho hodně zažil a hodně vstřebal od svých předků. Chtěla bych hlavně poslouchat ty odžité příběhy, v nichž lidé museli vybrat ostré zatáčky života.