Které knihy máte na nočním stolku?

Bude se to jevit neromanticky, protože se jmenují Our Mathematical Universe od Maxe Tegmarka a The End of Time od Juliana Barboura. V elektronické čtečce mám také The Art of Thinking Clearly od Rolfa Dobelliho a ve stolku leží Rosinka­wiese od Gudrun Pausewangové. Ty první dvě knihy se populární formou zabývají základní otázkou filozofie. Tedy: co je vesmír, myšlení, čas, co jsme v něm my a proč to všechno vůbec. Do­belli zase dává 99 příkladů, jak často špatně uvažujeme a neměli bychom. A Gudrun Pausewan­gová byla sudetská Němka z Mladkova, která prošla jako sedmnáctiletá vyhnáním. Těmi originálními jazyky nefrajeřím, protože s nimi také tu více, onde méně zápasím, ale beru je jako výcvik.

Max Tegmark: Our Mathematical Universe, Penguin Books, 2015
Max Tegmark: Our Mathematical Universe, Penguin Books, 2015
Foto: nakladatelství Penguin Books

Máte nějakého zvláště oblíbeného spisovatele?

Můj nejoblíbenější autor byl Jules Verne. Vrátit se k němu? Dosud jsem nenašel sílu, protože se mi okamžitě vybavují vzpomínky na dětství a s nimi přemíra nostalgie.

Jules Verne: Tajuplný ostrov, Albatros, 1984
Jules Verne: Tajuplný ostrov, Albatros, 1984
Foto: Nakladatelství Albatros

A co jste tedy ještě v dětství rád četl?

K verneovkám patřily také mayovky. Old Shatter­hand šel ruku v ruce s Kara ben Nemsím, ale jednoznačně největší vliv na mě měl Cyrus Smith, inženýr z Tajuplného ostrova. Smith nebyl chemický či strojní, byl prostě inženýr! To znamenalo ve Verneově pojetí naprostou znalost vší soudobé techniky. A Smith tedy na pustém ostrově vypátral a s ostatními trosečníky těžil suroviny, vyráběl ocel, střelnou bavlnu, pušky, šaty a vrcholem všeho byl elektrický telegraf! Moji mladí spolupracovníci, inženýři 21. století, už tenhle příběh slyšeli stokrát: Hlavy vzhůru! Inženýr! To může znít − budete-li jako Cyrus Smith − hrdě!

Marcel Drlík: Český lékař v srdci Afriky, Portál, 2005
Marcel Drlík: Český lékař v srdci Afriky, Portál, 2005
Foto: Nakladatelství Portál

Existuje kniha, o níž víte, že si ji bezpodmínečně musíte ještě přečíst?

Úpadek a pád římské říše od Edwarda Gibbona. To sedí na dnešní dobu. A pak také text Evoluce svým vlastním tvůrcem od Miroslava Veverky, kterého obdivuji pro totální encyklopedické znalosti. Tak trochu Cyrus Smith začátku 21. století.

Se kterým autorem byste rád zašel na sklenku?

S Marcelem Drlíkem, autorem knížky Český lékař v srdci Afriky. Drlík je dětský urolog, který se kromě vlastního náročného povolání obdivuhodným způsobem věnuje Středoafrické republice. To je třetí nejchudší země na světě, v přepočtu je v ní stokrát méně lékařů než v Česku. Doktor Drlík se snaží pozvednout tamější medicínu i vzdělanost obecně, činí tak sám, s několika málo přáteli, bez pomoci vlád či nadnárodních fondů. Dělá přesně to, co nedokáže celý západní svět − řeší problém uprchlíků tak, aby zůstali doma. To znamená, aby se dalo v jejich zemi žít.

A se kterým autorem byste se nebál strávit desetihodinový let, nebo dokonce byste si s ním troufl ztroskotat na pustém ostrově?

Desetihodinový let, a to klidně bouří, nad mraky i nízko nad mořem, bych se nebál strávit s Karlem Volencem, autorem knížky pohádek O nezbedné princezně Káje, docentem farmacie etc. a veskrze renesančním člověkem. Drobný zádrhel scénáře spočívá v tom, že Karel by jako vynikající sportovní pilot určitě neztroskotal. Ale když už by tedy někdo naše ztroskotání zaranžoval, pak bych jednak spoléhal na Karlovy smithovské znalosti napříč všemi obory a jednak bych se s ním stoprocentně nenudil − zatímco já jsem všelijak střelený, Karel má tu přesnou dávku nekonvenčnosti a nekonformnosti, která je jako sůl nad zlato potřebná dnešnímu světu k tomu, aby přežil.