Líbila se mi hra s míčem v tělocvičně. Odpoledne jsem byla na angličtině a to bylo strašný. Byly tam samý starší děti a já nerozuměla, tak doufám, že mě přeřadí do jiné skupinky," čte svůj zápis v deníku Johanka z páté třídy. V Louňouvicích pod Blaníkem začíná školní den vždy stejně: děti se shromáždí v kruhu a předčítají záznamy svých pocitů z předchozích dnů. Nikdo je k tomu nenutí, přesto se rády svěří s tím, co hezkého zažily, i s tím, co je trápí. Navzájem pak na sebe reagují. A učitelům pravidelná ranní schůzka pomáhá dozvědět se, co děti řeší, a lépe jim porozumět.

Následující první dvě hodiny děti čeká v podstatě klasická výuka. "Máme takzvané trivium − čtení, psaní, počítání," vypočítává třídní učitelka páťáků Klára Pospíšilová. Děti začnou tím, že se rozdělí do skupinek a začnou řešit úkol: seřadit kartičky s čísly. Brzy poznají, že se jedná o násobky různých čísel. "Klári, to je devadesát osm, nebo osmdesát šest?" ptá se jedna žákyně učitelky. "No, já nevím, zkuste přijít na to, který násobek vám chybí," odpovídá Pospíšilová. Není to sice pravidlo, ale děti z louňovické školy mohou učitelům i tykat. "Nám je to příjemnější a starší děti učitelům většinou tykají všechny. Když k nám ale někdo přestoupí, chvíli mu trvá, než si na to zvykne," vysvětluje ředitelka školy Eva Filipová. Vzhledem k tomu, že jsou škola malá a vesnická, je tykání vlastně přirozené.

Zbývá vám ještě 90 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se