Otec řepného cukrovarnictví: Franz Karl Achard prosadil řepu v Evropě.
Foto: Shutterstock
Cukr se v Evropě vyráběl pouze z třtiny, dovážené většinou z britských kolonií, ale francouzskému vojevůdci se to nelíbilo.

Necelý rok po vítězné bitvě u Slavkova, během dalšího úspěšného postupu na východ, vyhlásil francouzský císař Napoleon Bonaparte ke konci roku 1806 blokádu dovozu britského zboží do kontinentální Evropy. Najednou tak vyschly dodávky cukrové třtiny z britských kolonií, poptávka po cukru ovšem byla veliká a zemědělci i chemici se začali pídit po náhradě. Pokusy s hroznovým cukrem se nedařily a Francouzi si vzpomněli na výzkumy německých chemiků Andrease Sigismunda Marggrafa a Franze Karla Acharda.

reklama

První z nich v roce 1747 ve své přednášce v Berlíně oznámil, že v některých rostlinách objevil krystaly cukru totožného s cukrem třtinovým. "Lékárníci tomu říkali sladká sůl," vypráví historik Daniel Froněk. Podle Marggrafova zjištění byla ze zkoumaných plodin nejsladší bílá řepa. Tu v té době sedláci považovali víceméně za plevel a využívali ji nejvýše ke krmení dobytka. Marggraf ovšem ještě nemluvil o výrobě cukru, doporučoval pouze, aby se z řepy lisoval sirup.

Teprve jeho žák Achard, jenž pocházel z rodiny hugenotských uprchlíků, začal řepu šlechtit, aby dosáhl vyšší cukernatosti, a snil o výstavbě prvního řepného cukrovaru. Na něj však neměl peníze. V roce 1782 zakoupil alespoň statek nedaleko Berlína a pokračoval tam ve zdokonalování řepy. Poté co statek vyhořel, představil svůj plán na velkovýrobu cukru pruskému králi Fridrichu Vilémovi II. a ten mu slíbil odměnu 100 tisíc tolarů, když jeho projekt bude životaschopný. Výzkumník se zadlužil, koupil statek ve Slezsku, kde začal pěstovat řepu a v roce 1802 postavil první malý řepný cukrovar. Ten však také shořel. Ze slíbené odměny od krále Achard dostal jen polovinu a hrozilo mu vězení pro dlužníky.

Nevzdával se však a svou myšlenku dál prosazoval, psal publikace a informační letáky. V roce 1810 postavil "školní" cukrovar, kde vychovával své následovníky. V letech 1811 až 1812 Napoleon k jeho zadostiučinění přikázal pěstovat cukrovou řepu na ploše 32 tisíc hektarů a udělil na 500 licencí. Tak vzniklo řepné cukrovarnictví. Po skončení blokády Británie ale zájem o řepu poklesl, nicméně ve 30. letech 19. století se opět oživil. Hlízovitá plodina na kontinentě třtinu nakonec vytlačila, jen v Británii třtina převládala až do začátku první světové války.