Jiří Turek
Foto: František Ortman
Festival Letní Letná je už zase v plném proudu, a tak není divu, že jeho ředitel Jiří Turek si teď moc nečte. A když – tak jen povídky.

Které knihy teď máte na nočním stolku?

Musím se přiznat, že jsem celou knihu přečetl naposledy asi před rokem v Řecku. A to jen proto, že jsem utopil mobil. Prostě si nějak při tom všem organizování nedokážu vyhradit čas. Ale všude vozím od Johannese Maria Simmela Všichni lidé bratry jsou. A ne a ne ji přečíst.

Johannes Mario Simmel: Všichni lidé bratry jsou, Ikar, 2010
Johannes Mario Simmel: Všichni lidé bratry jsou, Ikar, 2010
Foto: Ikar

Máte ještě jiného oblíbeného autora?

Rád mám povídkové knížky. Asi proto, že přečtu jednu povídku a k další se můžu vrátit za delší dobu. Baví mě texty Roalda Dahla. Vtipné, originální a geniální pointy.

Roald Dahl: Od A do Z, Volvox Globator, 2010
Roald Dahl: Od A do Z, Volvox Globator, 2010
Foto: VOLVOX GLOBATOR

Čtete si také o cirkuse?

Mám rád filmy, seriály i dokumenty o cirkuse, knížky sbírám a kupuji si je hlavně ve Francii, přestože francouzsky neumím. Většina je o "novém" cirkuse. Ale některé jsou také z historie, jsou to i obrazové publikace. A hodně mě zajímají ty o cirkusové architektuře.

František Kožík: Největší z pierotů, Československý spisovatel, 1954
František Kožík: Největší z pierotů, Československý spisovatel, 1954
Foto: Československý spisovatel

Co jste četl, když jste byl ještě kluk?

Foglarovky. Chtěl jsem mít taky takové kamarády a partu, což se mi poštěstilo, známe se už od školky, kamarádíme se a vídáme doposud. Pak to byly knížky od Karla Maye o Vinnetouovi a Rolf zálesák a Kniha lesní moudrosti od Ernesta Thompsona Setona. A později Největší z pierotů od Františka Kožíka. Dostal mě už úvod, jak přijde muž k lékaři a říká, že je smutný, melancholický. Lékař mu praví: "Běžte do divadla Funambules na Deburaua, ten vás rozesměje." A muž odpoví: "Já jsem Deburau." Tehdy jsem se zamiloval, stal jsem se mimem, měli jsme skupinu B. B. Duc, posléze jsem řídil Branické divadlo pantomimy. V roce 1991 jsem zorganizoval festival pantomimy Mimos, v roce 1992 jsem založil Kašparův kolínský memoriál, později Mimoriál, právě na počest Deburaua. Plynule jsem se dostal k novému cirkusu a založil festival Letní Letná. Zřejmě mě ta knížka přece jenom trošku ovlivnila.

A kterého autora byste tedy rád pozval na letošní Letní Letnou?

Vlastně nevím. Musel bych ho znát osobně a vědět, že ho to, co dělám, opravdu zajímá. Pak bych mu chtěl ukázat vše − jak se staví šapito, co dělá který artista. Vzal bych ho na představení. Mohli bychom si vykládat o renovaci maringotek, o dramaturgii, došlo by na příběhy lidí, historky z jednotlivých ročníků. Povídali bychom si celou noc. A pak bych doufal, že třeba o tom napíše skvělý román nebo aspoň povídky.