Které knihy teď máte na nočním stolku?

Nejen na nočním stolku, ale všude po bytě mám rozloženo množství uměleckých publikací a katalogů, čtu několik zároveň. Teď třeba monografii Francise Bacona z pera Yvesa Peyrého, jeho blízkého přítele. Knihu otevírám se vzpomínkou na Baconovu výstavu v Centre Pompidou, kterou jsem měla to potěšení si prohlédnout právě ve společnosti pana Peyrého. Zážitek sezony a úžasné setkání. Pročítám také knihu rozhovorů kurátora Hanse Ulricha Obrista s umělci nejen výtvarné scény a Deník Eugèna Delacroixe. Střídá zde hluboké úvahy o podstatě umění a všednodenní drobné starosti. A na doporučení jsem si pořídila knihu Slon na Zemplíne Andreje Bána. Moc se těším, až se do ní začtu.

Yves Peyré: Francis Bacon ou La mesure de l’excès, Gallimard, 2019.
Yves Peyré: Francis Bacon ou La mesure de l’excès, Gallimard, 2019.
Foto: Gallimard

Máte nějakého zvláště oblíbeného spisovatele nebo knihu?

Ráda se vracím ke knize Siddhártha Hermanna Hesseho, v krásném vydání z roku 1935 s ilustracemi od Toyen. Už mnoho let také znovu pročítám sbírku T. S. Eliota Čtyři kvartety, básnickou meditaci nad přítomností, pomíjivostí a věčností, která sama je nadčasovou záležitostí.

Eugène Delacroix: Deník, SNKLHU, Orbis, 1956.
Eugène Delacroix: Deník, SNKLHU, Orbis, 1956.
Foto: archiv

Kterou knihu si v tomto životě ještě určitě musíte přečíst?

Bohužel poslední dobou nestíhám tolik číst, ale v létě mě čekají dva týdny na chalupě ve slovenských lesích, kam kromě pohorek povezu i hromadu knih. Chystám se třeba na Dantovu Božskou komedii nebo knihu Gödel, Escher, Bach. A velmi se též těším na knihu Svátosti, kterou letos vydává nakladatelství wo-men. Lucie Králíková a Michaela Karásek Čejková zachytily poetické putování za rituály a tradicemi v naší krajině.

Andrej Bán: Slon na Zemplíne, Absynt, 2018.
Andrej Bán: Slon na Zemplíne, Absynt, 2018.
Foto: Absynt

Se kterým spisovatelem byste ráda zašla na skleničku dobrého vína?

Nedávno mnou otřásla návštěva památníku Vojna, bývalého komunistického pracovního tábora, kam byli v 50. letech zavíráni političtí vězni. Také jsme si připomněli výročí justiční vraždy Milady Horákové… Ráda bych tak na skleničku pozvala Timothyho Snydera, vyjádřila vděčnost za jeho badatelskou činnost a povídala si s ním o spletité a bolavé historii střední a východní Evropy. A aby naše rozmluva nenabrala příliš temný nádech, přizvala bych i filozofa Václava Němce, který pro nakladatelství Oikoymenh přeložil mimo jiné Vita activa Hannah Arendtové − snad bychom tak neztratili naději v lidství.

A se kterým autorem byste si troufla ztroskotat na pustém ostrově?

Ocenila bych společnost, která by mi pomohla vnímat situaci v dobrém. Držím si takovou romantizující představu života v panenské přírodě, například v přítomnosti H. D. Thoreaua. Sledovali bychom měnící se roční období a seděli na břehu moře, nebe nejen nad hlavou, ale i pod nohama. To by bylo fajn.