Pozorovací stanoviště Dora v demilitazirovaném pásmu na Korejském poloostrově je nejpodivnějším koncem světa ze všech podivných konců světa. Při pohledu ve směru na sever je vidět divoká příroda bez lidí a lidských výtvorů. Až k horizontu bujná zelená vegetace, kam oko dohlédne, a ticho, kam ucho doslechne. Zóna je od konce korejské války nedotčena člověkem, takže se stala unikátním útočištěm mnoha druhů zvířat.

Jeřábů, bažantů, divokých koček a prasat, orlů a zvláštního poddruhu srnčíka čínského, příbuzného jelenů.

Ale pod zemí jsou tunely a miny, v okolí ostnaté dráty, střílny, strážní věže a dělostřelecká baterie. Za demilitarizovanou zónou stojí na jedné straně více než milion severokorejských vojáků, na straně druhé 600 tisíc jihokorejských. Je zde soustředěno tolik raket, armádní techniky a munice jako nikde jinde na světě. I hranice mezi Izraelem a Sýrií je ve srovnání s Koreou lázeňskou kolonádou.

Od začátku korejské války, jejímž je zóna dědictvím, uplynulo 70 let. Tak dlouho existuje toto v čase zmrazené pásmo nikoho a stejně tak v čase zmrazený režim v Severní Koreji. Režim, který se zatím ze všech existujících nejvíce přiblížil slavnému románu George Orwella 1984. Jako kdyby se jím představitelé kimovské severokorejské dynastie − Kim Ir-sen, jeho syn Kim Čong-il a nyní jeho vnuk Kim Čong-un − inspirovali.

Zbývá vám ještě 90 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se