Ladislav Landa: Malá slabost v kolenou / a tichá bolest v obou očích / Snad si na mne vzpomenou.
Foto: archiv MUDr. Petra Bielického
Básně Ladislava Landy vyčnívaly v 60. letech pro jeho vrstevníky jako majáky z netušeného světa. Všiml si toho i Václav Havel, který jeho verše později vybral do sborníku.

J sobota 5. června roku 1965, dopoledne. Na gymnáziu, vlastně tenkrát na dvanáctiletce v Praze na Vinohradech, na třídě Wilhelma Piecka 2, nyní Korunní, začíná velká přestávka. V té době se ještě chodí do školy i v sobotu. Chodbami se šíří příšerná zpráva, že jeden ze spolužáků, Ladislav Landa ze 2. B, spáchal sebevraždu. Sedmnáctiletý kluk, na gymplu všeobecně známý, nepřehlédnutelný, nejen svou výškou a silnými brýlemi, ale hlavně originálními, provokativními nápady i činy a − beatnickými básněmi.

reklama

Pokračování textu je k dispozici pouze pro platící čtenáře

Máte již předplatné nebo registraci? Přihlaste se.
Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.