Prokletá epopej
Foto: Tomáš Tesař

Ten příběh by ve světle aktuálních pandemických událostí a všeho, co po nich nejen v české kultuře bude následovat, neměl zapadnout. Mám na mysli osud Muchovy Slovanské epopeje, unikátního díla, k němuž se už řadu let chováme natolik macešsky, že by se za to styděl i ten největší kulturní barbar na planetě. Zvlášť posledních deset let, kdy se respektovaný soubor velkoformátových obrazů převáží z Moravy do Prahy a zase zpět − se zastávkou v Japonsku, kde byl vystaven. Mimochodem, zaznamenal tam obrovský úspěch. To ale nemění nic na tom, že Alfons Mucha Slovanskou epopej už bezmála před sto lety zdarma věnoval Praze. S jedinou podmínkou. Že město na své náklady umístí obrazy v budově vystavěné k tomuto účelu. Jenže to se dodnes nestalo. A obávám se, že po té pandemické smršti se to hned tak ani nestane.

Prokletá epopej
Prokletá epopej
Foto: Tomáš Tesař
Prokletá epopej
Prokletá epopej
Foto: Tomáš Tesař