"Nech pána, Bugi… Slyšelas? Necháš toho…?! Bugi?! Bugiiiííí…!!!" To laškovné šimrání kousek nad kotníkem pravé nohy mě překvapilo, ale než jsem stačil zareagovat a zjistit, co nebo kdo ho způsobuje, viník byl pryč. Překulilo se to, zaprskalo a několika mrštnými skoky se pokusilo ukrýt přede mnou i seniorem sedícím u vedlejšího kavárenského stolku. "Promiňte," pronesl omluvně postarší pán poněkud komicky omotaný vodítkem, na jehož druhém konci čiperně dováděla fretka domácí. Odvětil jsem, že se přece nic nestalo, a dal se s ním do řeči. Cítil se osamělý, a jak se později poněkud stydlivě svěřil, nedávno ovdověl. A aby prý nebyl doma sám, pořídil si tohle vrtošivé stvoření. Proč ne psa nebo kočku? zeptal jsem se. "Protože na tohle zvířátko mnohem víc zabírají ženský," reagoval stařík s poněkud lišáckým výrazem ve tváři.

Dohazovačka Bugi
Foto: Tomáš Tesař
Dohazovačka Bugi
Foto: Tomáš Tesař