Běhání pro ni znamená svobodu. Nadchla se pro něj, když žila v zahraničí, a vášeň pro tento sport nevyprchal ani po návratu do Česka. "Při běhu je člověk sám se svými myšlenkami a má prostor na přemýšlení. Je to úžasná věc, ke které člověk nepotřebuje nic jiného než své nohy, boty a odhodlání," říká Babeta Schneiderová, pro kterou běh už dávno není jen volnočasovou aktivitou - před pěti lety založila charitativní iniciativu Adventní běhání, která již druhým rokem pomáhá rodinám hendikepovaných dětí.

"Ráda překonávám překážky a zbytečně nehledám důvody, proč něco nejde," usmívá se Babeta Schneiderová, která v "běžném životě" vede síť hotelů a hostelů Boho Co, začínala však doslova od nuly. "Když jsem se po gymplu nedostala na vysokou školu, odjela jsem jako au-pair do Ameriky. Pak jsem se vydala do Anglie, kde jsem nakonec zůstala sedm let," vzpomíná. "Neměla jsem kde bydlet, proto jsem nastoupila jako uklízečka v hostelu, kde mi nabídli i ubytování."

Následně se přesunula do kuchyně, potom na recepci a postupně se vypracovala až na nejvyšší manažerskou pozici.

Anglie Babetě Schneiderové přirostla k srdci a vnímá ji dodnes jako svůj druhý domov, kde má spoustu přátel.

Mezi nimi je i skupinka ultramaratonistů, kteří začali organizovat každodenní běhání právě v období adventu. "Do poslední chvíle jsem si myslela, že v Anglii už zůstanu. Nakonec jsem se ale vrátila zpátky." Nechala se však inspirovat a Adventní běhání po vzoru svých přátel zavedla i v rodné zemi.

Za každého počasí

"Na začátku nás bylo asi dvacet, začalo se to ale rychle šířit." Hlavní platformou Adventního běhání je facebooková skupina, která dnes čítá bezmála dva a půl tisíce členů. Schneiderová organizuje skupinové výběhy a běhá se celý rok, nejen před Vánoci. "Navzájem se motivujeme, jezdíme na běho-výlety, na závody, chodíme spolu na pivo. A pak běhá každý sám tam, kde zrovna je," říká zakladatelka projektu.

Každou středu ráno a za každého počasí členové skupiny společně vybíhají na snídani. "Startujeme v 6:45 ze Sophie’s Hostelu nedaleko zastávky I. P. Pavlova a běžíme probouzejícím se centrem Prahy dolů k řece, nahoru ke kyvadlu, přes Karlův most a pak zpátky," popisuje pravidelnou trasu Babeta Schneiderová.

Od prvního do pětadvacátého prosince potom probíhá samotné charitativní Adventní běhání, kdy členové skupiny vybíhají každý den minimálně na třicet minut. Naběhané kilometry potom sponzoři a spřátelené firmy, se kterými  Schneiderová spolupracuje, a které projekt podporují, přepočítají na peníze. Výtěžek putuje k rodinám hendikepovaných dětí, které mají specifické potřeby a často velmi nákladnou léčbu. Doposud se vybralo celkem 346 180 korun a organizátorka doufá, že v budoucnu projekt podpoří také například seniory a další, kteří v životě potřebují pomoc.

Musí to dávat smysl

Zapojit se do iniciativy může kdokoliv. "Řídíme se heslem, že nikdy nikomu neutečeme. Je nám jedno, jak rychle, pomalu, jak dlouho člověk běhá nebo kolik mu je let," pokračuje Babeta Schneiderová s tím, že ve skupině jsou lidé různého věku ze všech koutů České republiky. "Běhají s námi i Češi žijící v zahraničí a lidé z různých sociálních skupin. A přesně tu úžasnou diverzitu máme rádi." Člověk se tak díky skupině potká s lidmi, se kterými by se v běžném životě jinak vůbec neměl šanci potkat.

"Když po běhu tělo zavalí endorfiny, je to něco úžasného. Myslím, že jedna z vlastností, která je pro samotné běhání důležitá, je houževnatost a a schopnost nevzdávat se při prvních překážkách a bolesti."

Takový přístup prý zakladatelka projektu aplikuje i v profesním životě. Nejdůležitější pro ni je, aby všechno, co dělá, dávalo smysl - ať už je to právě zaměstnání či vedlejší aktivity. "Největší smysl v životě pro mě je někomu pomáhat. To mi přináší pocit naplnění," dodává.

Za svou iniciativu Babeta Schneiderová získala titul Laskavec. Nominovat člověka, který by si zasloužil uznání a podporu, můžete i vy. Všichni ocenění obdrží od Nadace Karla Janečka šek na 6⁶ (tedy 46 656) korun, který mohou využít pro libovolné účely.