Které knihy teď máte na nočním stolku či v příručním zavazadle?
Jsou to: Yuval Noah Harari − Homo deus, Michel Houellebecq − Serotonin a Edith Eva Egerová − Máme na vybranou. Yuval Harari je profesorem historie v Jeruzalémě a v knize se zabývá budoucností lidské civilizace, což je téma, kterému se také věnuji ve svých románech. Souhlasím se vším, co píše v první části knihy. Je to nesmírně výstižná analýza. Ve druhé části se s ním však názorově rozcházím, protože jakkoliv je neodarwinismus nesmírně věrohodné vědecké učení, přece jen mi v něm ten duchovní rozměr chybí.
Michela Houellebecka není třeba zvlášť představovat. A je otázka, jestli jeho knihy má smysl číst. Sám jsem váhal, protože krajní nihilismus jeho postav je až deprimující. Nicméně literární styl fascinující.
Edith Egerová musela v Osvětimi tančit Mengelemu. Patřila mezi sedmdesát, kteří původně z patnácti tisíc košických Židů přežili. Později se stala uznávanou psycholožkou uzdravující lidi po těžkých traumatech. Napsala svůj strhující příběh plný utrpení, ze kterého však dokázala vykřesat odpuštění a naději.
Co jste četl, když jste byl kluk?
Miloval jsem knihy Jaroslava Foglara, E. T. Setona nebo Jacka Londona. S postavami toho prvního jsem se jako kluk dokázal ztotožnit. A druzí dva autoři zase předznamenali mou touhu po dobrodružství v divoké přírodě, kterou jsem si později splnil.
Máte nějakého zvláště oblíbeného spisovatele?
Život je krátký na to, abychom si vystačili s jedním zdrojem poznání, jedním postojem, jedním spisovatelem. Upřímně, nemám nic jako vzory nebo oblíbence.
Existuje přesto kniha, o níž víte, že si ji v tomhle životě ještě musíte přečíst?
Některé knihy k člověku přicházejí tak, jak mají. Když jsem si z otcovy pozůstalosti přinesl útlou knihu Erwina Schrödingera (teoretického fyzika a jednoho ze zakladatelů kvantové fyziky), ještě jsem netušil, že mi dá podnět k napsání románu. Očekávám, že podobně to bude i s knihou, která mě inspiruje příště. Ještě nevím, která to bude, ale cestu si ke mně najde.
