Znáte ty malé drátěné trubičky, které rozšiřují tepny a dnes je v sobě nosí desítky milionů pacientů? Jmenují se stenty, ačkoliv jim spousta českých pacientů tvrdošíjně říká steny.
Tak na tyto stenty pomyslelo v 80. letech minulého století několik výzkumných skupin poté, co se ukázalo, že roztáhnout zúženou tepnu balonkovým katetrem je účinné, ale v některých případech to nevydrží a do daného orgánu (nejčastěji srdce) pak nepoteče dostatek krve.
Švýcarský kardiolog jménem Ulrich Sigwart společně s inženýry z Lausanne vymysleli koncept stentu. Inspirováni prý byli švýcarskými tunely, jež se musí také zevnitř vyztužit pomocí ocelové konstrukce, aby nezkolabovaly. První pokusy na psech prováděl doktor Sigwart v dřevěnici vedle nemocnice a pořídit si na ně musel i mobilní rentgenový přístroj. Vše stálo čas a peníze. A protože etická komise měla stále nějaké výhrady, oddalovala se i první implantace stentu u lidí. Jenže jak už to v životě bývá, průmysl nemá na podobné hrátky čas ani náladu, a tak dal už vyrobený a připravený stent jinému lékaři v jiné zemi, jenž ho bez svolení jakékoliv etické komise svému pacientovi naimplantoval a stal se slavným. Sigwart dostal svá povolení den po světové premiéře stentu.
To umělé srdce vyvíjel zase jistý Argentinec Domingo Liotta v americkém Houstonu, v laboratoři nemocnice slavného chirurga Michaela DeBakeyho. Nejspíš to byla pomsta přísnému šéfovi, který se o jeho výzkum příliš nestaral, když v klíčový den odnesl Liotta umělé srdce o pár desítek metrů dál do vedlejší nemocnice jejich největšímu konkurentovi, kardiochirurgu Dentonovi Cooleymu. Ten ho okamžitě voperoval do těla pacienta a stal se tak prvním americkým lékařem, který tento výkon provedl.
A ještě do třetice. Kardiochirurg Norman Shumway vyvíjel celá léta techniku transplantace srdce. Jeho posléze mnohem slavnější kolega, jistý Christiaan Barnard z Kapského Města v Jihoafrické republice, se ji na své americké stáži naučil a po návratu domů ji rychle použil při první transplantaci srdce na světě. Shumway se mezitím trápil s americkými byrokraty a s akceptovatelnou definicí smrti dárce srdce.
Řeklo by se, že je vlastně úplně jedno, kdo byl první a kdo druhý. Hlavní je, že ta věc funguje a zlepšuje či prodlužuje život trpícím lidem. Také bychom mohli pochválit rozhodnost a odvahu těch formálně prvních, vedoucí k "malému kroku pro člověka, ale velkému pro lidstvo".
Nicméně ptát se, kdo, proč a za jakých okolností byl první či druhý, mi stejně dává smysl. Asi nemusím vysvětlovat proč.
