„Paní Milerová, tak konečně mám novou práci,“ oznámil voják s kulatým obličejem i bříškem, posadil se v kuchyni své bytné a sáhl si do pekáče pro makovou buchtu.

Milerová se otočila a zvědavě zvedla obočí. Voják se podivil, že ho neplácla přes jeho zlodějskou ruku, a rychle si vzal ještě jednu tvarohovou.
„Ne, nebojte se. Psy nekradu a čistě ženských se to taky netýká. Spíš tak nějak pomáhám lidem.“

Další pozvednutí obočí ho vyzvalo k pokračování.

„Co vám budu povídat, paní Milerová, lidi jsou, řeklo by se, pitomí, a tak s tím trochu pracuju.“

Žena si sedla proti němu a dlouze se na něj zadívala.

„Ptaj se asi, co tím myslím? Tak poslouchaj. Takový ty nešťastný a věčně neuspokojený osoby, co furt něco hledaj, ale nikdy to nenajdou… Pro tyhle nešťastníky a nešťastnice jsme konečně něco objevili. Jednoduchý to u nás ale nemaj. Noříme je do studený vody, nutíme je dejchat tak zhluboka, až se jim z toho dělá šoufl, proplachujeme jim žaludek i střeva a ještě si můžou koupit lekce americkýho šamanství.“

Voják by pokračoval dál, ale zaregistroval nevěřícný pohled ženy sedící proti němu. Celý život tvrdě pracovala a nemohla pochopit, že by někdo za podobné hlouposti dal byť jen zlámanou grešli.

„Koukaj, jestli si myslej, že už si někdo stěžoval, tak jsou na velkým omylu,“ smál se voják. „Zatím dostáváme spousty děkovných dopisů o konečném ukotvení v životě a taky o nalezení jeho smyslu.“

Ještě jednou sáhl do pekáče, ale tentokrát ho domácí plácla přes ruku. Aspoň si slastně olízl mastné prsty a pokračoval: „Viděj, lidi to chtěj, tak jim to dáváme. Klystýrek horem i dolem, doušek čerstvýho vzduchu a Tonču z Karlína převlečenou za pravou indiánskou šamanku. Jak říkám, paní Milerová, lidi to chtěj!“

Žena si dala hlavu do dlaní a nevěřícně jí kroutila. Bože, kam ten svět dospěl.
O vteřinu později ji však cosi napadlo: „Vojáčku, tedy nakonec, kdyby všichni byli tak chytří jako my, tak nic nevyděláme. Tak je pořádně stáhněte, ať těm bolestínkům ve šrajtofli nezbyde ani flok!“

„Moje řeč, paní Milerová, moje řeč. Co bysme se s nima mazali. Ať nám za ty klystýrky pěkně zacálujou!“