Karmelitskou ulicí co chvíli profrčí tramvaj. Zahouká sanitka. Zahlaholí některý z návštěvníků kostela Panny Marie Vítězné, což jsou teď v létě nejčastěji mladí cizinci potulující se Prahou. Sem se přišli podívat na sošku Pražského Jezulátka. V místnosti vedle hlavní chrámové lodi, kde sedí nebo klečí asi desítka strnulých postav, je otevřené okno, kterým sem doléhají ruchy zvenčí. Přítomní mají ovšem za úkol nevěnovat jim pozornost. Zrovna tak se jejich mysl nemá chytat myšlenek, které se v hlavě neustále rojí jako hejno much: "Odpověděla jsem na ten e-mail, co přišel ráno? Když jsem mluvila naposledy se sestrou, zněla nějak divně. Až skončíme, musím do lékárny. Venku zvoní tramvaj."
Téma
Nechat myšlenku přijít, ale nechat ji také odejít... Křesťanská meditace jako cesta k sebepoznání

Zklidni své rozbouřené moře
Foto: Matej Slávik
Tiché modlitbě beze slov se po staletí věnovali především řeholníci za zdmi klášterů.
Pod vlivem východních náboženství, která se v posledních desetiletích v Česku rozšířila, meditaci znovuobjevují také běžní křesťané.
HN
Máte již předplatné? Přihlaste se.