Sociální psycholog a ekopsycholog Jan Krajhanzl
Foto: Honza Mudra
Louku lze vypalovat, či na ní monitorovat biodiverzitu. Netopýra můžete přibít na vrata, nebo se šelestem jeho křídel nechat vyprovázet do snů.
Ekopsycholog Jan Krajhanzl záměrně nabízí provokativní varianty a tvrdí, že vztahu k přírodě se učíme od těch, kteří ji mají rádi.
"Příroda sama nikoho šetrnosti ani ohleduplnosti nenaučí."
Často slýcháme o potřebě environmentální výchovy. Jenže každý si pod tím představuje něco jiného.
To se nedivím, také odborníci chápou environmentální výchovu různě. V Česku je poměrně široká shoda na tom, že environmentální výchova pomáhá dětem vytvářet si vztah k přírodě a k místu, kde žijí, znát přírodu a rozumět přírodním dějům, orientovat se v debatách o ochraně přírody a životního prostředí a umět se chovat odpovědně ke světu kolem nás.
reklama
Pokračování textu je k dispozici pouze pro platící čtenáře
Máte již předplatné nebo registraci? Přihlaste se.
Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.
