(Foto)povídka o vodě
Foto: Tomáš Tesař
Přivstal si. Jakmile udeří vedra, moc toho nenaspí. Tělo by chtělo, ale mysl nemůže. Ten ranní pohled z okna na hladinu ho ale uklidňuje. Těší se na něj. Někdy se dívá celou noc. Teď v létě, brzy ráno, je ten obraz nejkrásnější. Kdyby mohl, postaví mezi okno a tu třpytivou vodní plochu lávku. Aby ji měl na dosah. Aby se mohl kdykoliv jen mírně vyklonit a skutálet se těch pár metrů rovnou do hlubin. To by mu pomohlo.Autor / zdroj: Tomáš Tesař
Raz, dva, tři… Vžuuuum…! Dokázal s lehkostí vystřihnout tři salta s rozběhem přes molo a šup šipkou pod vodu. Zbožňoval ten tichý let s jemným nárazem o vodní hladinu a rychlým průnikem do tichého, tajemného prostoru tam dole. Samota ho v ten okamžik objala jako tlapy obří medvědice. Voda se mu stala drogou. Byl na ní závislý. A pokaždé když končila sezona, trpěl. Zrovna teď měl ale skvělou náladu. Léto se teprve rozcvičuje.Autor / zdroj: Tomáš Tesař
Chvilku potom, co zdolal domovní schody a došel k hrázi, vyšlo slunce. Ucítil první paprsky a jemný vítr ze severu. Zhluboka se nadechl. Kolem to vonělo. Přenádherně. Jako na louce plné květin. Nebo ve skvělé francouzské restauraci. A k tomu ten pohled! Nikdy ho neomrzel. Už tolik let. Poprvé ho spatřil jako prvňák. Vzali ho sem rodiče. Už tenkrát si přál, aby ho směl mít jen sám pro sebe. Marně.Autor / zdroj: Tomáš Tesař
Studila ho, ale zároveň mu dělala radost. Voda mu pomáhala srovnat si myšlenky. V dětství ji přitom nenáviděl. Bál se jí, odmítal. Dokonce se jednou topil. Jejich vzájemný vztah narovnal až děda. Začal ho brát na ryby a při té příležitosti mu o vodě vyprávěl. Poutavě, krásně, ale s respektem. To díky dědovi se nakonec stal hrázným.Autor / zdroj: Tomáš Tesař
Hodinky píply jednu po poledni. Podíval se směrem k molu u vody, které kdysi s pár kamarády tak pracně prosadil i přes odpor místních politiků. Teď patří už jen omladině. Zatímco on pouze prochází kolem a brodí se ve vzpomínkách. To byly časy, když byl ještě švihák! „Co čumíš, dědku? Vodpal, úchyle!“ Vetřelci se navždy zmocnili jeho základny. Přidal do kroku. Už řadu let sice kulhá na pravou nohu, ale přidal.Autor / zdroj: Tomáš Tesař
Už je to tady. Tohle je první. Pak se objeví druhá, třetí, pátá, desátá… Utopíme se v plastu! Svět nezničí války o ropu, tahle planeta chcípne kvůli boji o vodu! Představou, že lidé ničí sami sebe, byl posedlý natolik, že chodil po městě a sbíral všechny plasty, aby měl kontrolu nad tím, že je někdo skutečně třídí. Nevěřil statistikám ani médiím. Chtěl mít jistotu. I pro tuhle petku měl chuť skočit. Ale vzdal to. Bál se. Už jednou se málem utopil.Autor / zdroj: Tomáš Tesař
Sledoval je přes půl hodiny. Ani se nepohnuli. Chvíli to dokonce vypadalo, že jsou mrtví. Ale nebyli. Jen „pevně ukotvení“. Ona nepromluvila na něj, on zase na ni. Pomyslel si, jak dlouho jsou asi spolu? Dvacet? Třicet let? Dostal jízlivou chuť se jim posmívat. Nakonec ale ucítil lítost. A smutek. Divný smutek. Kombinovaný s opovržením. Nesnášel ten maloměstský a čecháčkovský model dovolené. Pronásledoval ho všude.Autor / zdroj: Tomáš Tesař
Cestou do práce se tam pokaždé na pár minut zastavil. S pravidelným měřením vody začal už před lety. Bylo tehdy sucho a stav vodních toků se propadal hluboko pod průměr. Štvalo ho to. A záplava zpráv o suchu a nedostatku vody, kterou ho atakovala média, mu na klidu nepřidávala. Začal se víc zajímat. Vypůjčil si a nakoupil literaturu, chodil na přednášky s předními odborníky. Začal se více zajímat a už ho to nikdy neopustilo.Autor / zdroj: Tomáš Tesař
Polekal se. Myslel, že je tam sám. Kdo jiný by taky v pět ráno chodil k vodě? Snad rybáři, ale ženská? Cítil se nejistě, ale dívat se, jak pomalu splyne s vodní hladinou, ho naplňovalo zvláštním pocitem štěstí. Vzpomněl si na manželku, kterou kdysi poznal taky u vody. Zastesklo se mu. Hlavou se mu draly tisíce vzpomínek. Srdce mu rezonovalo jako kostelní zvon. Cítil, že mu po pravé tváři roluje slza. Zatímco plakal, ona plavala dál.Autor / zdroj: Tomáš Tesař
Povídky na léto
Prázdniny právě začínají. To je ten správný čas sbalit deku, plavky a něco dobrého ke čtení. Oslovili jsme deset autorů, aby pro naše čtenáře napsali letní povídku. A jako bonus přidáváme ještě (foto)povídku o vodě od Tomáše Tesaře.
Miloš Čermák: Panebože, nebe přece neexistuje!
Irena Jirků: Šla bych pokropit prádlo
