Které knihy teď máte na nočním stolku?

Leží tam samozřejmě Bible, ale také Éra prázdnoty Gillese Lipovetského. Četba jeho esejů je příprava jedné větve argumentačního aparátu pro katalogový text k plánované výstavě Danie­la Pitína. Lipovetsky už nejméně před 30 lety formuloval fenomén narcisismu jako produktu extrémního individualismu dnešního světa. Ještě na konci loňského roku ležel na mém nočním stolku také třísvazkový životopis Franze Kafky od Reinera Stacha, který mě navedl zopakovat si některá Kafkova díla, zvláště Ameriku, ale také Musilova Muže bez vlastností, lehce si připomenout Maxe Broda, Franze Werfela i další a jako kontrast se v dálce také mihl Thomas Mann. Ve všech uvedených případech jsem nešel po příběhu, nýbrž po technologii věty. Kafka je v tomto oboru patrně nepřekonatelný mistr. Naproti tomu Stach je někdy rozvláčný detailista. Ovšem jeho způsob shromáždění a rozboru neuvěřitelného množství materiálu je fascinující, neboť vede k mimořádné plasticitě pohledu zpět v tom smyslu, že pro současnost buduje pevný základ jakoby osobně žité minulosti, které jsme skrze jeho text svědci. Tím také k introspekci.

Loňské léto a podzim byly pak ve znamení sv. Jana od Kříže a jeho Výstupu na horu Karmel v překladu jezuity Jaroslava Ovečky z konce 30. let minulého století. Pojednaná látka je sama o sobě velmi těžko uchopitelná, navíc původně psaná ve specifické španělštině 16. století. Překladateli se podařilo vytvořit v češtině prakticky kongeniální jazykový aparát, který považuji za naprosto mimořádný, čímž se stal Výstup na horu Karmel mnohovrstevnatým dobrodružstvím s velkým užitkem za trpělivost.

Máte nějakého zvláště oblíbeného spisovatele?

Je jich řada, i když jména mnohých z nich neznáme. Jejich texty tvoří Písmo svaté.

Co jste četl, když jste byl malý kluk?

V hlavě mi uvízla jména autorů jako Ernest Thompson Seton, Rudyard Kipling, Arthur Ransome, Jules Verne a řada dalších.

A kterou knihu si v tomhle životě ještě určitě musíte přečíst?

To opravdu nevím, nevidím do budoucnosti. Ale vím jistě, že mě jich čeká ještě hodně.

Co čte ředitel Galerie Rudolfinum Petr Nedoma?
Foto: archiv nakladatelství