Rodinný dům v pražské Troji (2012) se řadí k výjimečným minimalistickým počinům z oblasti individuálního bydlení.
Foto: Rudolf Skopec
Stala se zásadní postavou české architektury, ale můžeme ji nazvat také skvělou umělkyní i morální autoritou. Dvacátého června oslaví devadesáté narozeniny.
Své domy nazývá výhradně "baráky". Jdou k jádru problému, jsou nevyumělkované, nadčasové. Je to patrné zejména na domě na pražském Můstku, který uzavírá spodní část Václavského náměstí, nebo na budově Fakulty architektury ČVUT v Dejvicích, kde ještě donedávna vyučovala. Když se za ní chystám, abych jí pogratuloval, tak se těším. Poprvé jsem s ní mluvil před dvaceti lety a každé z řady dalších setkání, jež následovala vždy s odstupem několika let, bylo pro mě důležité. Díky profesorce Aleně Šrámkové jsem se učil pozvolna chápat, co je to být "normální" v tom nejlepším slova smyslu a jak vypadá architektura, která se odmítá přetvařovat.
Alena Šrámková v kanceláři, kde s mladšími kolegy Tomášem Koumarem a Lukášem Ehlem už více než dvacet let vymýšlí nezaměnitelné „baráky“.
reklama
HN
Pokračování textu je k dispozici pouze pro platící čtenáře
Máte již předplatné nebo registraci? Přihlaste se.
Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.
