Tak to vezmeme vylučovací metodou. Koho volit nebudete?"
"Babiše, proti tomu přece každej tejden demonstrujem. A taky nebudem, že jo, ségra, volit stranu s paní Biomasou. Byly jsme sice malý, ale pamatujem si, jak se znemožnila u Krause. A nebudem taky volit okamurovce a komunisty, ani ty bejvalý."
"Ani ty polepšený?"
"Jak to myslíš, polepšený?"
"No, třeba tady ten. Byl komunista, ale po ruský invazi vrátil rudou knížku, přišel o pas a roky myl výlohy. A teď je poslanec. Slušnej."
"Hm, starej."
"No, přes sedumdesát."
"Ale mně je vosumnáct, ségře dvacet. Trochu nepoměr."
"A co tenhle mladší? Byl ve straně od roku 1986 do revoluce, pak s tím sekl, makal pro demokratickej stát."
"Tak to byl asi prospěchář, když ve dvaceti vlezl ke komoušům, ne?"
"Google říká, že jeho táta byl diplomat a agent StB, tak se nedivte, syn to asi neměl jednoduchý…"
"To se divíme a volit ho nebudem!"
"Tak proč nedáte hlas pirátům? Jsou mladý, nedotčený…"
"… a nevypočitatelný. Co si asi počne v Bruselu hráčka na ukulele?"
"To je náhodou zkušená politička. Ale co tam bude dělat kouzelník, řidič autobusu nebo majordomus?"
"Major… co?"
"Majordomus − správce domu, panství, země. To jste brali v dějáku, ne? Franští majordomové Karel Martel a Pipin Krátký svrhli Merovejce a…"
"… nastolili dynastii Karlovců! Ale to bylo přece osmý století a politika se dělala drobet jinak!"
"Majordomové − jak vidno − dnes ale bydlej v Česku a kandidujou do Evropskýho parlamentu."
"A taky tam kandiduje jeden instruktor střelby a jeden ředitel plaveckýho bazénu, koordinátorka Institutu Aleny Vitáskový a jakási členka globálního týmu pro komunikaci v nadnárodní korporaci (sakra, co to je?), a dokonce i předsedkyně spolku Německý ovčák v nouzi…"
"… a taky imitátor Václava Havla, jeden kamnář, dva cukráři a cukrářka, trenér bojových sportů a členka spolku Klatovský kočky, pár olympioniků a generálů, kryptobaron (sakra, kdo to je?) a pětinásobnej politickej vězeň…"
Abych to zkrátila: předvolební rodinná debata se minulý pátek záhy zvrtla v kabaret. Na obranu nás, starších, budiž řečeno, že jsme vedli uvážlivou osvětu, ale těm dvěma dorostenkám prostě není nic svaté. Koho nakonec volily? Kompromis. Jako my. Pro rozdělování na bývalé, napravené, soudné a šílené už v sobotu ráno nezbývala odvaha.
Když jsme ale společně odcházeli od uren, porazila nás další vlna smíchu. Představili jsme si, jak vyjdeme před dům − a tam na nás budou čekat. Všichni čeští kandidáti budou stát v naší ulici, ruku v ruce, pod modrými vlajkami! To by byl teprve kabaret.
