Které knihy teď máte na nočním stolku?
Je jich několik. Třeba Zapomenuté 20. století od Tonyho Judta. Přestože knížka má 596 stran, jednotlivé statě − například o Arthuru Koestlerovi nebo Louisi Althusserovi − jsou relativně krátké, tak 15 až 20 stránek, takže se to dá číst i v posteli. Obdobně mám rozečteného Jacquesa Rupnika − Střední Evropa je jako pták s očima vzadu.
Máte nějakého zvláště oblíbeného spisovatele, k jehož knížkám se čas od času musíte vrátit?
Opakovaně a s pocitem vděčnosti otevírám Ericha Fromma, rozečtených mám desítky dalších knih. Beletrii také, ale většinou mi to už časově nevychází… V posteli čtu především Respekt a Listy. A teď jsem dočetla knížku vzpomínek Barbary Coudenhove-Kalergiové nazvanou Doma je všude.
Co jste četla, když jste rozum brala?
Bude to znít jako příšerná fráze, ale postava Raskolnikova mě kdysi zasáhla, dodnes to mám podškrtané, a v pubertě, kdy člověk prožívá všechno intenzivně, jsem si vždy tyto stránky otevírala a znovu a znovu četla. Musím se na Dostojevského zase podívat a dodatečně uvažovat, co a proč mě tehdy tak zaujalo či uchvátilo.
Kterou knihu si v tomhle životě ještě určitě musíte přečíst?
Kterou? Mluvme v plurálu. Kdybych opravdu stačila přečíst jen ty knížky, které mám teď připravené v pokoji, kde spím (ne ve své knihovně), překonám hranici dlouhověkosti v této republice. Dobrá je vaše otázka na knihu v "tomto" životě. Doufám, že někde v tom posmrtném budou mít taky dobrou knihovnu, takže pak budu moci pokračovat v tom, co jsem tady ještě nestačila přečíst.
A se kterým autorem či autorkou byste se nebála ztroskotat na pustém ostrově?
Na pustém ostrově bych si přála Exupéryho knihy a pochopitelně Starý zákon. Do toho je možné se včítat neustále. Po staletí si k němu lidé přidávají svoje interpretace, a tak bych to asi taky dělala. Je to osvědčený typ knihy pro Evropana.
