Vystoupili jsme z letadla a nadechli se teplého přímořského vzduchu. Za chvíli už jsme stáli před menším letištěm a nasedali do taxíku řízeného sympatickým Bangladéšanem. Při jízdě po jediné široké silnici ve městě nám dal pár základních informací. Tohle město se rychle rozvíjí, nakoupíte zde, co potřebujete, a všechny služby fungují skvěle.
Brzy jsme se přesvědčili, že měl pravdu. Dubaj v roce 1999 byla příjemnou rostoucí metropolí, která nám Evropanům připadala arabsky romantická, avšak zabalená do hávu západního luxusu. Ale popravdě řečeno, kdo z vás by chtěl trvale žít na okraji nekonečné písčité pouště?