"Co byste dělali, kdybyste nemuseli umřít?" slyším hlas z televizní obrazovky zrovna ve chvíli, kdy dělám po ránu své pravidelné perské cviky. Nejde o nic nemravného, jak by mnohým puritánům, kteří si to třeba hned propojí s Kámasútrou, mohlo připadat. Jsou to v podstatě normální cviky na mém perském koberci po babičce. "Představte si to," pokračuje sugestivně hlas, "jste to vy, kdo bude žít navěky…"

Vůbec netuším, kdo mi tu nečekanou novinku sděluje. Instinktivně si sedám k oknu a zapaluji si cigaretu, už bez obav z rakoviny plic. Asi hodinku dvě pak tuhle hlavní výhru v životní sportce rozdejchávám. Nezkouším ji nikterak ověřit, například skokem z pátého patra nebo pod tramvaj. V tom druhém případě bych byl na dva kusy a zřejmě by došlo ke kuriózní situaci − žila by pouze ta část s mou hlavou. Zbytek těla by dorostl jako u žížaly. Spodek by putoval bůhvíkam… No, mohl bych tak čerstvými tělesnými orgány pravidelně zásobovat nemocnice.

Nemá ale smysl, když už se člověk stane nesmrtelným, rozvíjet dál morbidní představy, byť jsou vedeny ušlechtilou pohnutkou. Ano, přiznávám zcela nepokrytě, že mám z té nečekané zprávy šílenou radost. Jsou to přece pud sebezáchovy a snaha vyhnout se smrti, případně ji aspoň prokrastinovat, které většinu z nás ovládají.

Zbývá vám ještě 60 % článku

Co se dočtete dál

  • Co umocnilo autorovu radost z právě nabyté nesmrtelnosti?
  • Jak plánoval svých prvních příštích sto let?
  • Jakou novinku se autor dozvěděl, když otevřel rekomando?
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se