Postávali na konci ulice. Asi už dlouhé minuty, možná hodiny, a tak si někteří sedli na obrubník nebo lehli pod stromy. Slunce ještě pálilo, jak to umí jen v Andalusii, a vůně rozkvetlých mandarinek uspávala až k závrati.

Na první pohled − znavený dav, který čeká, až ho pustí před tribunu. A tedy nic pro mě. Od jisté doby nesnáším všechny takové masové akce a je mi dost jedno, jestli se nad hlavami pochodujících třepotají rudá mávátka, nakrucují prsaté tanečnice anebo ježí kříže. Už jen zbývá, aby támhle zpoza rohu vykodrcal křiklavý alegorický vůz…

Nestihnu domyslet. Kvílivý hlas trubky prořízne siestu. Muži vyskakují, rychlými gesty rovnají košile, přes ramena přehazují fialové kutny. Trubka naříká. Přidávají se bubny, píšťaly, vrata kaple del Mayor Dolor se otevírají dokořán. Nejprve Ježíš na kříži, za ním padesát siláků vynáší plačící královnu sedmibolestnou. Paso, jak se obřím nosítkám-oltáři v Seville říká, se ale na prahu zakymácí, nosiči poklesnou v kolenou. Tisícihlavý dav strne. Minuta dvě, pak sborově vydechne. Paso srovná balanc. Trubky zakvílí. A tři vyrovnané řady bosých kajícníků v kápích a se zažehnutými svícemi se dávají do pohybu. Krok za krokem sunou se ulicemi.

Zbývá vám ještě 60 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se