Bylo mu šestadvacet. Byl chytrý, vášnivý, bez respektu ke všemu danému a především k zavedeným autoritám. Nebyl týmovým hráčem a pracoval nejraději sám nebo se svojí ženou. V kombinaci s jistým bohémstvím a neúprosným odmítáním maloměšťáckého způsobu života to vedlo k tomu, že byl svým okolím považován za mimořádně nadaného mladíka, kterému však v reálném životě nabídne pomocnou ruku málokdo. Přece se nebudete vnucovat člověku, jenž vámi kdesi uvnitř možná pohrdá.
A pak se stalo cosi neopakovatelného. Během půl roku napsal čtyři články, které změnily nejen jeho obor, ale bez nadsázky celý svět. Zasvěcení už ví, o kom píšu, a těm, kteří zatím tápou, napovím, že časopis Time ho zvolil nejvýznamnější osobností minulého století.
Pro úplnost se ještě podívejme, co se dělo, když jako úředník třetí třídy pracující v patentovém úřadu publikoval své přelomové objevy. I poté totiž bezvýsledně žádal o různé akademické pozice, nebo aspoň o možnost stát se středoškolským učitelem fyziky. Ale vše bylo marné. Svět mu ještě několik let dával najevo, že k úspěchu mají blíže ti přizpůsobiví, konformní a dnes bychom řekli "mainstreamoví" než podivní géniové, již na potkání kdekoho urazí.
Přesto nakonec prorazil a stal se jedním z pozitivních symbolů dvacátého století. Další léta mu sice přinesla ještě několik skvělých vědeckých úspěchů, ale ten půlrok mezi březnem a zářím roku 1905 je zřejmě nepřekonatelný. Na co tehdy sáhl, to vyřešil.
Ještě na vás čeká 50 % článku. Pokračovat ve čtení můžete jako náš předplatitel.
Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.
