Pro Davida Chmelaře je to dům snů. Architekt sice už roky žije v hlavním městě, ale srdce nechal v kraji Aloise Jiráska. "Chtěli jsme si postavit dům v rodném městě, kde bychom mohli trávit víkendy a dovolené s prarodiči," říká. Se ženou a dvěma malými syny zatím do Hronova dojíždí na letní byt − jak dům s oblibou starosvětsky nazývá − pouze ve dnech volna. Dobře však ví, že se "domů" vrátí nejpozději na důchod.

Krajina jeho srdce mu nedá spát: už dnes v rámci projektu Za Hronov krásnější se snaží ohlídat výstavbu i rekonstrukce zdejších budov a veřejných míst, pomáhá návratu původní zeleně. Vzdává tak i hold slavným rodákům − spisovatelům Aloisi Jiráskovi a Egonu Hostovskému, malíři Josefu Čapkovi či režisérovi Janu Špátovi, který pocházel z nedalekého Náchoda.

Dům v Hronově
jarvis_5c76c4d6498e4c328ede68ce.jpeg

◼ Autor: David Chmelař z firmy Chmelař architekti
◼ Rok dokončení: 2017

Tady však veškerá nostalgie končí. Dům je "střižen" ryze moderně, účelně, sebevědomě. Stává se protipólem k životu v hlavním městě, kde architektova rodina obývá prostorný byt v centru.

"Pražský loft máme minimalisticky koncipován v bílo-šedé. Hronovský dům je hravý a dává vyniknout tvarové živelnosti, barevnosti," vysvětluje architekt. "Je zároveň tvarově bohatý přesně v duchu ostatních staveb našeho architektonického ateliéru. Chtěl jsem si vyzkoušet, jaké podněty takto tvarované prostory poskytují pro dlouhodobé užívání. Jestli nás skutečně tak obohacují, jak si myslím, anebo zda se přejí a jsou posléze spíše na obtíž. Jsem ale stále nadšený."

Milovaný beton

Hlavním materiálem hronovského domu je surový beton, který autor s chutí přiznává i v interiéru. Beton také nejlépe "podrží" dvoupatrovou stavbu opírající se o svah. Dokáže odolávat tlaku "vykousnutého" kopce i vlhkosti − zde dobře zafungoval vodostavební beton a PVC fólie. Odizolované stěny zároveň akumulují teplo, které sem přichází skrz sklo z jihozápadu. Slunce má vstup povolen do všech částí domu. Prosklenými stěnami zjemňuje všudypřítomnou černou a šedou, dominantní barvy interiéru.

Je to moje slabost: bohaté geometrické tvarosloví domu a maximální propojení venkovního a vnitřního prostoru přes "filtr" sklem zastřešené terasy.

Elegantní černá uvítá návštěvníka hned po vstupu do předsíně se šatnou a schodištěm z tmavého kamene. V prvním patře se nachází obytná hala s prostornou jídelnou a stolem pro deset lidí − aby se vešla široká rodina. Kuchyňský kout je oddělen zrcadlovým barovým pultem. Přes částečně prosklenou stěnu navazuje na halu ložnice se vstupem do hlavní koupelny vybavené vanou a dvěma umyvadly. Lehké ocelové schodiště vede do dalšího patra se dvěma dětskými pokoji, koupelnou a šatnou.

Převládající beton a tmavé barvy v interiéru nijak nepřekážejí autorově hravosti: obytné prostory jsou pospojovány vnitřními okny − z okna na schodišti v prvním patře jsou vidět vstupní dveře, okno mezi obývacím pokojem a ložnicí zase umožňuje panoramatický výhled přímo z postele. Skleněné plochy si hrají i po setmění: stačí rozsvítit a odrazem se prosvětlí další místnosti.

David Chmelař
jarvis_5c76c4d7498e4c328ede68df.jpeg

Působí v ateliéru Chmelař architekti. Studoval Fakultu architektury a Fakultu stavební ČVUT. Do povědomí se poprvé výrazně zapsal realizací Zimního stadionu v Hronově. K jeho nejvýznamnějším projektům patří pražské bytové komplexy 4Blok ve Vršovicích a DOCK v Libni, dokončil také stavbu vily v Karibiku. Samostatnou kapitolou jeho tvorby jsou interiéry pro náročnou klientelu. Výrazně se angažuje při kultivaci městského prostředí, zejména ve svém rodišti Hronově a okolí.

Naopak technické prostory v přízemí a v prvním patře jsou zrakům odepřeny: garáž, dílna, toaleta a prádelna.

Dům plný hrátek

Hlavní stavební materiály, které jsou rovněž v dalších dílech architekta Chmelaře jeho nepřehlédnutelným podpisem − beton, sklo, dřevo − doplňuje černá břidlicová dlažba na většině podlah. Perfektní práce je vizitkou řemeslníků z Kamenictví Vítek. Zbývající plochy pokrývá drásaný dub. Břidlici vidíme "šplhat" i po stěnách koupelen a na schodišti. Zajímavý kontrast k surovosti betonu a černého kamene tvoří velkoformátová zrcadla, skleněná mozaika a lacobel, lakované sklo.

Příjemnou hravost umožňují nejen prosklené plochy, ale také samotná hmota domu, kterou tvoří uskakující podlaží, jakoby nalepená k přilehlé aleji a březovému lesíku. Blízkost přírody i historická paměť místa byly také jedny z hlavních požadavků architekta při hledání parcely. K rozhodnutí přispěla i možnost odkoupit sousední pozemky.

jarvis_5c76c4d6498e4c328ede68d7.jpeg
Dům v Hronově
Foto: Honza Bartoň

Díky tomu se podařilo rozdělit velkorysou zahradu na tři části: na pobytovou s terasou a výhledem na město, na zahradu s bazénem a lesík. Prudké svahy − převýšení zahrady je okolo 12 metrů − jsou celoplošně osázeny místními druhy rostlin a keřů. "Ze severu máme památkově chráněnou lipovou alej, která obíhá místní hřbitov − není lepších sousedů. Uklidňující dojem okolí posiluje pravidelné zvonění z nedaleké renesanční zvonice a školní věže na náměstí. Les máme na dosah. Velkou radostí je pro nás i zahrada a práce na ní."

Klid a propojení s přírodou bylo zadání, jemuž architekt nepochybně dostál: "Místo pro nás představuje symbol klidu a odpočinku, něco jako nekonečnou dovolenou a spojení s našimi rodinami a přáteli. Milujeme zdejší krajinu. Mám k Hronovu i pracovní vztah v rámci projektu Za Hronov krásnější."

Ke kráse "svého" města tak architekt David Chmelař už přispěl. Vlastním domem.