Fakta silná jako iluze
S. C. Gwynne: Říše letního měsíce, vzestup a pád národa Komančů, Argo

S indiány bývá v českém prostředí potíž. Ne že by nám něco provedli, ale panují o nich ve zdejších končinách romantizující představy, které hravě překrývají skutečnost. Snad je tomu tak proto, že romantika bývá barvitější než skutečnost. Kniha o nejmocnějším indiánském kmeni a obávaných válečnících Komančích má ambici se iluzím v jejich barvitosti vyrovnat. Osud těchto bojovníků byl natolik dramatický a burcující. Komančové se naučili dokonale využívat válečnických dovedností Evropanů, mezi jinými byli skvělými jezdci. Zachovali si bojovnost a neústupnost, takže několikrát dokonce porazili francouzské a španělské kolonisty. A to se neodpouští. Kromě těchto velkých dějin se knihou prolíná malý příběh dívenky Cynthie, kterou Komančové jako devítiletou unesli. Paradoxem dějin je, že její syn se stal největším válečníkem Komančů. Kniha zapadá do kontextu, ve kterém se potomci bílého muže ohlížejí nazpět nikoliv s nelíčenou hrdostí, ale s jistou výčitkou. Komančové museli svůj boj prohrát, ale ze scény odešli se vztyčenou hlavou. Kniha jim vyjadřuje respekt. A navíc je psána s citem pro detail i napětí − podobně jako ty indiánky, z nichž se rodily naše mýty.

Sopka, co sebe zasypává
Radkin Honzák: Ať žijou mikrouti, Zeď

Šaty dělají člověka? Možná. Rozhodně ho ale dělají mikrobi. S tímto stanoviskem vystupuje ve své nejnovější knize populární psychiatr Radkin Honzák. V lidských střevech je podobně živo jako v lidských myšlenkách, jedno podmiňuje druhé a žádný problém není dostatečně malý na to, aby nemohl způsobit komplikace. V pořádku se cítíme tehdy, když je všechno v souladu a vyvážené. Honzákova činnost je tak trochu sopkou, která má schopnost zasypat sama sebe. Když se autor pouští do historek a podobenství, už už se ztrácí a někdy skutečně až na poslední chvíli se chytí záchranného lana smyslu vlastního vyprávění. I když by přísnější redakce knize prospěla, dokáže i tak Honzák uvést čtenáře do jeho vlastních hlubin − tedy těch v zažívacím traktu. Nechybí samozřejmě ani závěrečné rady, co a kdy jíst či nejíst. A ti mikrouti z názvu knihy? To je jen pocta dávnému kamarádovi, který takto podomácku nazýval mikroby. Vždyť s nimi opravdu sdílíme jeden domov − tedy vlastní tělo.

Dějiště třídní nenávisti
Jiří Padevět: Průvodce stalinistickou Prahou, Academia

Nevesely truchlivy jsou ty časy stalinistické… Popularizátor historie a autor několika předchozích tematicky zacílených průvodců Jiří Padevět čtenáře uvádí do temných let 1948 až 1956. Nepotkáváme samozřejmě jen místa, kde byl vzdáván hold velkému generalissimovi, můžeme se projít i po lokalitách, kde se rodil nesouhlas, vzpoura či alespoň ignorace. Stalinistický teror se pochopitelně nevyhnul ani hlavnímu městu, byl namířen proti inteligenci, kléru, pedagogům… Ti všichni v Praze pobývali a brzy měli poznat třídní nenávist na vlastní kůži. Kniha je koncipována podle jednotlivých pražských čtvrtí a nepřekvapí, že jedna z nejrozměrnějších kapitol je věnována Praze 4. Pražané už vědí proč, ostatním je třeba osvětlit, že pankrácká věznice sídlí právě tady. V té době zde bylo i jeviště zinscenovaných procesů a koneckonců také popraviště… Průvodce stalinistickou Prahou je velmi obsáhlá a hutná kniha. Právě takový je i tento úsek české minulosti. Stále nás tíží.

Neztrácí zase někdo svobodu?
Vadim Delone: Portréty v ostnatém drátu, Prostor

Další kapitola ve zdánlivě nekončícím řetězci lágrových vzpomínek. Pro českého čtenáře ale mají Portréty v ostnatém drátu zvláštní příchuť. Jejich autor byl jedním z těch osmi statečných, kteří pár dní po srpnové okupaci Československa v roce 1968 protestovali na Rudém náměstí v Moskvě. Tito hrdinové tušili, jak brutální bude represe za to, že projevili odpor k imperiální a násilnické politice Kremlu. Byli zadrženi, mláceni, nemohli vykonávat dosavadní profese, strávili dlouhá léta v lágrech či psychiatrických léčebnách. Vadim Delone dopadl o trochu lépe, pokud se to tak vůbec dá nazvat. V gulagu pobyl necelé tři roky, a po propuštění se směl dokonce vrátit do Moskvy. V 70. letech se mu podařilo emigrovat, brzy však zemřel. "Usmyslel sis, že se budeš zastávat Čechů, naši chlapci tam umíraj a ty je budeš obhajovat," řve na spoutanou "svini intelektuálskou" vězeňský dozorce. Ano, Delone přišel o svobodu, o svou profesi matematika i o zdraví, protože se zastal Čechoslováků. Jeho osud by pro nás měl být pobídkou podívat se, jestli někdo nepotřebuje zastání právě dnes.

Hledání smyslu malých věcí
Lidmila Kábrtová: Místa ve tmě, Host

Nic malého není pro Lidmilu Kábrtovou tak nedůležité, aby tomu nevěnovala svou rezervovanou pozornost. Malý křehký a chladný svět jejích povídek se vplétá do čtenářovy mysli jako umná krajka. Pokud na tuto optiku přistoupí, začne vnímat okolí skrze drobnokresbu jako přes vyšívanou burku − jiný rozhled autorka nepřipouští. Co však pravidelně připouští, je výsadek vetřelce. Do každé nastíněné konstelace vpadnou invazivní vojska, byť reprezentovaná třeba jen seznamem knih vyhozeným do popelnice. Ne, ani teď se nestane ze zadumaných skoropříběhů thriller. Tyto drobnosti mají přesto destruktivní moc. Někdy ale také hojicí. Hrdinky Lidmily Kábrtové sní o lepším světě, často o lepší domácnosti a skoro vždy o kvalitnějším vztahu. A o lepším sexu. Kábrtová proplétá chlad postmoderního odstupu od druhých i od sebe sama s vášnivou smyslností a hledáním smyslu malých věcí a drobných úkonů. Její kniha však malá rozhodně není.

Ivan Dubovický: Češi v Americe a česko-americké vztahy v průběhu pěti staletí, Epocha

Nejen starosta Chicaga a celé oblasti Texasu osídlené českými imigranty. Vystěhovalectví do USA má staletou tradici a zdejší krajané svůj nepopiratelný politický vliv. Byli to ostatně oni, kdo stál při vzniku Československé republiky v roce 1918. Vystěhovalectví zkrátka mění i "starou vlast."

Eric Cline: 1177 př. Kr., zhroucení civilizace a invaze mořských národů, Vyšehrad

V dobách, kdy ve střední Evropě žádnou přesnou dataci mít nemůžeme, zaznamenali letopisci v Egyptě vpád skupin nájezdníků. Nezdá se, že by je spojoval etnický či kulturní původ. Kdo byli příslušníci těchto "mořských národů", kteří děsili tehdejší civilizovaný svět? A co vlastně chtěli?

Padraig O'Morain: Buďte laskavější sami k sobě, Grada

Další kniha s růžovou obálkou a srdíčkem na ní. Další návod na šťastnější život. Ano, toho není nikdy dost. Je dobré mít se rád, nepodceňovat se a umět se odměnit. Hlavní ale je pochopit, že nejsme zdaleka takoví kabrňáci, jak jsme si mysleli − a naučit se s tím prostě žít.