Sedím takhle jednou v kavárně Citadela ve Fort Klimentská a pod paží mě hřeje krásná španělka. Ano, s malým "š" a dřevěná, i když ta živá, tmavovlasá, podobně hezky klenutá a temperamentní, by byla něco! Něco? K "něčemu" se ostatně mohu vrátit za okamžik. Takže tam sedím na barové židličce a držím svou kytaru, a protože mám rád blues a nepamatuji si moc texty, napodobuji a improvizuji…

Zpívám blues jen a jen o ničem,
všech možných "něco" v hlavě své jsem holičem
S každým vlasem padaj k zemi
obsahy, fejky i prázdné spamy
Dneska zpívám zkrátka o ničem…

Pak na chvíli odložím kytaru, kterou jsem vedle U Karla občas půjčoval i Petru Mukovi, když se tam stavil na dvojku a měl dobrou náladu, a pronesu tu "moudrost": "Přátelé, je to na nic!" A nemyslím teď všechny ty hrůzy kolem nás: Babiš, Zeman, brexit, žluté vesty, Kliniky, Růžové zahrady, Moje zprávy, Trumpovy zdi, Kim Čong-unovy jaderné srandičky, velké čínské ucho Huawei a kdovíco ještě i s obludnějšími názvy a významy. Tentokrát myslím pravý opak, tedy poctu očistnému NIC.

"Jo, přátelé, je to na nic! Je čas zbavit se veškerého balastu − a s vaničkou třebas vylít i dítě −, prostě dejme si pauzu. Co?"

"Cože? Jakou pauzu?" spatřím v očích osazenstva.

Zbývá vám ještě 60 % článku

Co se dočtete dál

  • Proč jsou lidé v Nigérii veselí a šťastní?
  • Jak si dobíjejí mobily?
  • Co je to těhotná nula?
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Předplatit za 40 Kč
Máte již předplatné?
Přihlásit se