Napsala mi, abych našla nejlepší restauraci v okolí. Že už se za mnou všichni řítí. Zamyslela jsem se, přešlapujíc na chodníku, kam ještě dosáhlo rozpačité lednové slunce, a vyrazila směrem k jednomu z karlínských asijských bister. V poledne se v této čtvrti nedá na poslední chvíli vybrat "nejlepší" restaurace; jen taková, v níž se najde pár volných židlí.
Společnost, jejíž složení jsem spíš odhadovala, než abych měla představu o tom, koho budeme hostit, dorazila v pestrém složení. Holanďanka Rose se před pár měsíci vrátila z dobrovolničení v Ugandě. Svou kamarádku Ivonu znám léta. Později dorazila ještě Sandra, bosensko-česká novinářka.
Nejdůležitějším hostem u stolu však byl Vivian. Čtyřicetiletý, nesmírně příjemný chlapík z ugandského města Kabale, kde − pravděpodobně, přesněji se to teprve dozvím − koordinuje rozvojovou pomoc. Je specialistou na zemědělství a prevenci přírodních katastrof. Všichni lidé v kraji ho znají. Spoustě z nich pomohl způsobem, jaký se v prostředí, kde "opravdový kamarád přijede uprostřed noci, když na dálnici píchnete gumu", představuje těžko. Vivian pomáhá i Evropanům, kteří bloumají jeho domovinou, aby mohli také trochu pomáhat.
Co se dočtete dál
- S jakým jídlem si Vivian nevěděl rady?
- Které kroužky zmátly autorku?
- A jak podle ní vypadá skutečný borec?
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Nově všechny články v audioverzi
