Emmanuel Villaume, šéfdirigent PKF – Prague Philharmonia
Foto: Profimedia
Když Emmanuel Villaume, šéfdirigent PKF - Prague Philharmonia, cestuje na koncerty s jinými známými orchestry, čte si.

Jaké knihy teď máte na nočním stolku?

Čtu knihy hlavně v mobilu nebo na počítači, jednu publikaci si ale vždy beru na cesty − Antologii francouzské poezie (Anthologie de la poésie française) z edice La Pléiade nakladatelství Gallimard. Je vytištěna na jemném papíru, má téměř tisíc stran. Jde o výběr nejkrásnější francouzské poezie od středověku po 20. století. Je to má "Bible", se kterou rád usínám. Dostal jsem ji jako dárek, když mi bylo asi patnáct let.

reklama

Máte nějakého zvláště oblíbeného spisovatele?

Opakovaně čtu eseje francouzského renesančního myslitele Michela de Montaigne. Jsou krásným příkladem spojení filozofie a literatury. Ovlivnilo mě také dílo Martina Heideggera, spe­ciálně jeho Holzwege, pak poezie Saint-Johna Perse, zejména sbírka Amers, nebo básně Stéphana Mallarmého. A z románů mám rád vše od Balzaka, například jeho Hledání absolutna.

Co jste četl, když jste byl malý kluk?

Jako malý jsem dostal kolekci románů Julese Verna a byl jsem unesen jeho vyprávěním, fantazií. Tehdy jsem hodně pomalu vstával, sice jsem se probouzel brzy, ale pak jsem četl a četl. Četl jsem také ve škole, pak před spaním, ale emociálně mě spíš formovala hudba. Literatura se mě začala dotýkat víc až v dospívání, kdy jsem k ní nalezl hluboký vztah především díky poezii.

Kterou knihu si v tomto životě ještě musíte přečíst?

Existuje mnoho děl soudobé literatury, která zatím nechávám "v koutě", protože abych se do nich mohl pustit, potřeboval bych se vrátit k některým velkým klasickým dílům. Jde například o Elementární částice Michela Houellebecqa, Odyssea Jamese Joyce a Spinozovy spisy.

S kterou autorkou byste rád zašel na skleničku vína?

S Marguerite Yourcenarovou, autorkou pozoruhodných knih, například Hadriánových pamětí. Byla to žena, která prožila výjimečný život mezi Evropou a Spojenými státy, první žena, která byla přijata do Francouzské akademie. Hadriánovy paměti v sobě pojí jak silné téma, tak krásu jazyka a talent sdělovat myšlenky skrze písmo. Na sklenku bych rád zašel také třeba s Nathalií Sarrautovou nebo Marguerite Durasovou.

S kterým autorem byste se nebál strávit desetihodinový let anebo byste si troufl s ním ztroskotat na pustém ostrově?

Existuje mnoho vynikajících řečníků, kteří se nedokážou vyjádřit písmem. A mnoho spisovatelů, kteří zase nedokážou poutavě mluvit. Ale na dlouhý let bych bral spíše spisovatele, který by psal a já bych mohl spát. A na pustý ostrov bych volil něco praktického − návod, jak postavit loď, jak rybařit... Napadá mě Michel Tournier a jeho kniha Pátek, aneb vítězství divočiny nebo Robinson Crusoe od Daniela Defoea.

jarvis_5c5c310b498e678d7ab3cd8a.jpeg
Foto: archiv nakladatelství