Výstava v pražské Valdštejnské jízdárně, která v neděli skončí, jenom potvrdila, co už většina z nás ví: František Kupka je nejvýznamnějším českým výtvarným umělcem dvacátého století − a když to vezmeme napříč všemi obory, může mu novátorstvím ve světovém měřítku konkurovat pouze hudební skladatel Leoš Janáček. Kupka byl u zrodu avantgardy měnící pohled na zobrazování, když přistoupil k radikálnímu abstrahování reality. Pakliže by býval zůstal v Praze, jenom těžko by dosáhl takové kvality a suverenity, jakou mu umožnila kosmopolitní Paříž, kde se ocitl v epicentru převratných změn, jež se v umění už nikdy neměly opakovat. Jeho dílo se nezrodilo jen tak z ničeho − že by Kupka něco u někoho viděl, nechal se inspirovat a pak to přenesl do svých obrazů. Takhle to u něj nefungovalo.
Ještě na vás čeká 90 % článku. Pokračovat ve čtení můžete jako náš předplatitel.
Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.
